Na místě dnešní Resslovy ulice stávala po většinu 19. století mohutná věznice. Svatováclavská trestnice vznikla roku 1809 v bývalém klášteře bosých augustiniánů u kostela sv. Václava na Zderaze. Z původně provizorního řešení se postupně stal rozsáhlý komplex, který výrazně ovlivňoval podobu pravého vltavského břehu.
Klášter, který měl nahradit vězení
Myšlenka na vybudování velké zemské věznice v Praze se objevila po návštěvě císaře Františka II. v roce 1804. Jako vhodný objekt posloužily budovy zrušeného kláštera. První vězni do nich dorazili z Terezína v roce 1809. Bylo jich 204, jenže adaptované prostory se pro nový účel ukázaly jako krajně nevhodné.
Klášterní cely byly navrženy pro mnichy, kteří v nich především přespávali, nikoli pro dlouhodobý pobyt desítek či stovek odsouzených. Brzy po otevření navíc v areálu vypukla epidemie. Během pěti měsíců zemřelo více než 60 lidí, přibližně třetina tehdejšího osazenstva.
Věznice se proto začala rozšiřovat. Nová křídla přibyla přibližně v letech 1822 až 1826, další stavební úpravy následovaly v letech 1853 a 1854. Po dostavbě mohla trestnice pojmout až 1300 odsouzených. Zároveň však vznikl nepřehledný a těžkopádný komplex, který se stále více vymykal měřítku starší zástavby Zderazu.
Tvrdé podmínky za zdmi Zderazu
Dobové popisy hovoří o prostředí, které bylo vlhké, chladné a tmavé. Problémem byla přeplněnost, používání okovů i velmi primitivní hygienické zázemí. Fekálie se odnášely ručně v plechových nádobách, což jen zvyšovalo zdravotní rizika. Nešlo přitom o krátkodobou epizodu, ale o důsledek toho, že věznice vznikla postupným přetvářením staršího klášterního areálu.
O životě v zařízení dnes vypovídají také dochované písemné prameny. Vězeňská matrika z let 1827 až 1926 eviduje 6996 osob. Nejsou v ní však pouze vězni a vězeňkyně, ale také chovanci polepšovny a některé děti narozené nebo zemřelé v péči vězeňkyň. Číslo proto nelze chápat jako počet zemřelých vězňů.
Proč se věznice přesunula na Pankrác
O odstranění Svatováclavské trestnice se začalo vážně uvažovat už v roce 1877. Praha tehdy plánovala rozsáhlou proměnu Zderazu a chtěla zde vytvořit výstavnější městskou čtvrť. V roce 1884 obec celý komplex koupila za 600 000 zlatých s úmyslem jej zbourat.
Řešením se stala nová zemská mužská trestnice mezi Pankrácí a Nuslemi. Stavěla se od července 1885 do srpna 1889, v době, kdy šlo ještě o okraj města obklopený poli a loukami. Oproti stísněnému areálu na Zderaze představovala moderní zařízení: měla ústřední vytápění, plynové osvětlení, vlastní plynárnu, koupelny, učebny, přednáškový sál, tělocvičnu, dílny, vycházkové dvory a nemocnici.
Významným pokrokem byla také kanalizace. Pankrácké záchody byly od počátku napojeny na kanalizační síť, i když splachovací klozety se podle dostupných údajů objevily až po druhé světové válce. První vězni byli do nové trestnice převezeni v září 1889. Poslední bohoslužby v kostele Svatováclavské trestnice se konaly 11. září a ještě téhož dne odešli do Pankráce první, především nemocní trestanci.
Zmizelý komplex a dochovaný kostel
Přesun vězňů neznamenal okamžité zbourání celého areálu. Několik let v něm ještě zůstával menší počet vězňů a demolice probíhala postupně v letech 1893 až 1895. Se zánikem věznice souvisela i asanace okolí a odtěžení Břežské skály, na níž komplex stál. Proměnila se tak nejen zástavba, ale také samotný terén této části Prahy.
Z původního areálu se dochoval kostel sv. Václava na Zderaze. Je starší než věznice a jeho historie sahá do 12. století. Uvnitř se zachovaly středověké malby v chóru, síťová klenba i díla Františka Bílka. Na opěrné zdi kostela je pamětní deska věnovaná Františku Josefu Řezáčovi, knězi, pedagogovi a reformátorovi vězeňství.
Po zániku trestnice mělo místo ještě krátce jiné využití. Městská knihovna uvádí, že v prostorách bývalé věznice na Zderaze stály roku 1891 tři skříně s prvními fondy její předchůdkyně.
Pankrác jako další kapitola
Pankrácká věznice zůstala významným vězeňským zařízením i ve 20. století. Za okupace v ní fungovala vyšetřovací vazba gestapa a od dubna 1943 také takzvaná sekyrárna, kde bylo do 26. dubna 1945 popraveno 1087 osob. Tato historie se týká už Pankráce, nikoli původní Svatováclavské trestnice.
Dnes lze po stopách zaniklého zařízení projít především v okolí kostela sv. Václava na adrese Resslova 6. Kostel bývá v určených časech přístupný k prohlídkám, je však třeba ověřit aktuální režim a respektovat probíhající bohoslužby. Pankrácká sekyrárna se nachází uvnitř fungující věznice a není běžně přístupnou turistickou památkou. Příběh Svatováclavské trestnice tak návštěvník poznává hlavně z dochovaného kostela, pamětní desky a z proměněné pražské krajiny.