Sklo vyrobené v odlehlé šumavské osadě Nový Brunst se ve 40. a 50. letech 19. století vyváželo do Benátek i Milána. Sklárna přitom stála v lesích mezi Železnou Rudou a Javornou, pod východním svahem Pancíře. Dnes už tu průmyslovou minulost nepřipomínají vysoké komíny ani řada domů. Lokalitou vede Sklářská naučná stezka a člověk tu může zkusit představit si, jak rušné místo kdysi bylo.
Nová huť v krajině Starého Brunstu
Nový Brunst vznikl nedaleko starší osady Starý Brunst. Modernější sklárna se zde začala budovat roku 1829. V některých turistických textech se objevuje také rok 1828, podrobnější historické záznamy však uvádějí rok následující. Zpočátku byl projekt spojen s Johannem Baptistou Adlerem. Po dražbě jeho majetku roku 1830 se provozu ujal Johann Georg Ascherl.
Huť vyráběla tabulové sklo i silnější sklo určené na zrcadla. Začátky nebyly jednoduché: už roku 1831 sklárnu poškodil požár a bylo nutné ji obnovit. Přesto se výroba rozvíjela a její výrobky se dostávaly daleko za hranice Šumavy. Příběh Nového Brunstu tak ukazuje, že i podnik v lesnatém pohraničí mohl být napojený na významná evropská města.
Osada s vlastní školou
Sklárna nebyla jediným zdejším provozem. Historické popisy zmiňují dvě pily, hamr, kovárnu, hájenku i panský dům. Osada tedy nebyla jen skupinou obydlí kolem pece, ale menším hospodářským střediskem, které využívalo okolní lesy a vodní sílu.
Zajímavou kapitolou byla sklářská škola. Po roce 1842 fungovala v obytné budově a poskytovala výuku spojenou se sklářským řemeslem. Roku 1873 byla přemístěna do Gerlovy Huti. I tato epizoda připomíná, že sklářská výroba vyžadovala nejen suroviny a provozní zázemí, ale také lidi, kteří se řemeslu učili a předávali ho dál.
Od sklářství k hospodaření
Nový Brunst se v průběhu 19. století měnil. Starší literatura uvádí pro rok 1880 dvanáct domů a 176 obyvatel; v záznamech k letům 1890 a 1895 se objevuje stejný počet domů a 160 obyvatel. Jde o dílčí historické údaje, nikoli o úplný obraz vývoje osady. Sklářská výroba skončila ke konci 19. století, přesný rok však dostupné podklady neurčují.
Po útlumu hutě se místní obyvatelé věnovali především zemědělství a pastevectví. Většina budov byla podle dostupných údajů stržena v 50. letech 20. století. Turistický popis uvádí, že se v lokalitě dochovala jedna stodola; její současný stav a přístupnost je ale vhodné před návštěvou ověřit. Z někdejší osady tak dnes zůstává především krajina, v níž lze při pozorné procházce hledat stopy minulého osídlení.
Sklářská stezka jako průvodce krajinou
Nový Brunst leží na území obce Čachrov v Plzeňském kraji, přestože se v turistických materiálech často spojuje s okolím Železné Rudy. Sklářská stezka k lokalitě odbočuje z rozcestí Hofmanky. Turistický materiál Železné Rudy místo popisuje jako někdejší osadu s osmnácti staveními a sklářskou hutí. Tento údaj se vztahuje k jiné podobě osady než pozdější soupisy domů, které zachycují konkrétní roky na konci 19. století.
Procházka tu není návštěvou zachovalého sklářského areálu. Je spíš příležitostí vnímat, jak se průmysl, sídla a krajina navzájem ovlivňovaly. Tam, kde dnes převládá les a jen málo viditelných pozůstatků, se kdysi vyrábělo zrcadlové sklo pro vzdálené trhy a fungovala osada s řemesly i školou. Právě tenhle rozdíl mezi dnešním klidem a někdejší činností dává zastávce na Sklářské stezce její zvláštní půvab.