Na ligový zápas Brna se Slavií Praha v roce 1996 dorazilo 44 120 lidí. Jde o rekordní návštěvu české nejvyšší fotbalové soutěže a zároveň o připomínku doby, kdy stadion Za Lužánkami patřil k nejvýraznějším sportovním místům v zemi. Dnes stojí v brněnské Ponavě uzavřený areál, jehož tribuny postupně podlehly chátrání.
Domov mistrovské Zbrojovky
Stadion v ulici Sportovní vznikal v letech 1949 až 1953 nedaleko parku Lužánky. V následujících desetiletích prošel rozšířením a v 60. a 70. letech získal novou tribunu. Historická kapacita se vyšplhala až na 50 000 diváků, z nichž přibližně 6 500 mohlo sedět a zbytek stál. V tehdejším Československu byl areál označován za největší svého druhu.
Nejslavnější kapitolu napsala Zbrojovka Brno. V sezoně 1977/1978 získala svůj jediný československý ligový titul právě v době, kdy se Za Lužánkami hrával fotbal před mimořádně početným publikem. Podle městských podkladů přišlo na utkání s Duklou Praha 45 000 lidí. Ještě větší návštěva se spojila s pohárovým zápasem proti Eintrachtu Frankfurt v roce 1980, který podle stejného podkladu sledovalo 52 000 diváků.
Nejen fotbalová aréna
Za Lužánkami se nekonal pouze fotbal. Stadion hostil také mezistátní atletická utkání Československa s NDR, Maďarskem a Velkou Británií i další atletické soutěže. Umělé osvětlení bylo instalováno už v roce 1969, což umožňovalo pořádat večerní zápasy a přispívalo k atmosféře velkých sportovních událostí.
Po roce 1990 se celý areál dostal do rukou společnosti Boby Revue podnikatele Lubomíra Hrstky. Finanční potíže spojené s výstavbou hotelu a dalších zařízení však podle historických městských podkladů omezily peníze na údržbu stadionu. V roce 2001 už areál nesplňoval požadavky nejvyšší soutěže a Zbrojovka se přestěhovala na stadion v Srbské. Za Lužánkami se následně uzavřelo.
Krátký návrat fanoušků
Výrazné oživení přišlo až v roce 2015. Při rozlučce Petra Švancary s profesionální kariérou se stadion po čtrnácti letech znovu otevřel fotbalu. Fanoušci před akcí pomáhali odstraňovat náletovou zeleň z tribun i upravovat hrací plochu. Na zápas dorazily desítky tisíc lidí, a místo tak na jediný den znovu získalo podobu hlučné brněnské arény.
Město tehdy stadion krátkodobě pronajalo Švancarovi a iniciativě Věříme Zbrojovce za symbolických podmínek. Návrat života do areálu však neznamenal trvalé řešení. Město stadion koupilo v roce 2004 za 17,5 milionu korun, ale další využití komplikoval nejen technický stav, nýbrž také majetkové vztahy v okolí.
Havarijní konstrukce a otázka demolice
V březnu 2023 Brno oznámilo, že železobetonové konstrukce části stadionu jsou na mnoha místech staticky v havarijním stavu. Areál proto z bezpečnostních důvodů uzavřelo a ustoupilo také od záměru vybudovat zde tréninkové centrum mládeže. Původní plán počítal s odstraněním tribun a dalších konstrukcí, zatímco zemní valy měly zůstat zachovány. Odhad demolice činil 165 milionů korun bez DPH, podle původního harmonogramu se však neuskutečnila.
Budoucnost místa navíc není jednoduchou otázkou opravy historického stadionu. Dostupné záměry směřují spíše k odstranění nevyhovujících částí a k výstavbě zcela nové arény. V červenci 2026 si město objednalo u Fakulty stavební VUT nový diagnostický a statický průzkum. Ten má určit skutečnou únosnost konstrukcí, potřebná bezpečnostní opatření i jejich zbývající životnost. Jeho výsledky proto mohou další postup ještě ovlivnit.
Nový stadion zatím není hotová věc
Brno v září 2025 souhlasilo s tím, aby za Lužánkami mohl vzniknout nový fotbalový stadion, pokud to bude technicky a právně proveditelné. V listopadu schválilo koncesní řízení, v němž má vybraný koncesionář získat potřebné pozemky, připravit projekt, stadion postavit a po kolaudaci jej 25 let provozovat. Záměr ale komplikují majetkové spory týkající se některých komunikací a povrchů v okolí.
K 29. srpnu 2026 nebyl prodej pozemků ani zahájení stavby definitivně potvrzen. Zbrojovka deklarovala zájem vybudovat moderní stadion evropské úrovně za soukromé peníze, s investicí v řádu tří až čtyř miliard korun. Jde však o záměr klubu, nikoli o dokončený projekt.
Pro běžné návštěvníky zůstává areál nepřístupný. Stadion lze bezpečně vnímat pouze z veřejných komunikací a okolí parku Lužánky; do tribun ani uzavřených částí není vhodné vstupovat bez povolení. Dnešní podoba místa tak nejlépe ukazuje kontrast mezi někdejší slávou, fanouškovskou pamětí a nejistou budoucností jednoho z nejsilnějších sportovních symbolů Brna.