Schodiště, které se stalo hlavním exponátem
Do Kavárny Era se nechodí jen na kávu. Návštěvníka upoutá už samotný prostor: červená podlaha, černé sloupy, velké prosklené plochy a především výrazné schodiště v modré a červené barvě. Jeho zaoblený nástup působí téměř sochařsky a společně se svislým pásem skleněných tvárnic vytváří jeden z nejpůsobivějších interiérů brněnské meziválečné architektury.
Výzdobu zde nenahrazují obrazy ani ornamenty. Charakter prostoru vzniká z barev, světla, geometrie a promyšleného uspořádání. Právě proto se Era řadí k místům, kde stojí za to všímat si nejen toho, co se podává na stole, ale také samotné budovy.
Dům pro kavárníka i jeho podnik
Stavba na adrese Zemědělská 1686/30 v brněnské čtvrti Černá Pole vznikla v letech 1927 až 1929 podle návrhu architekta Josefa Kranze. Objednavatelem byl kavárník a restauratér Josef Špunar, který ve druhém patře domu také bydlel. Přízemí a první patro sloužily kavárně s restaurací, zatímco soukromá část byla oddělena nahoře.
Kranzův návrh vychází z purismu, raného funkcionalismu a nizozemského hnutí De Stijl. Hladká fasáda má podobu přesně komponované geometrické plochy, v níž se střídají velká okna, menší ventilační otvory, pásová okna a nápis ERA. Stavba tak působí střídmě, ale nikoli nenápadně.
Dobový interiér doplňovala podlaha z červeně probarveného xylolitu, materiálu ze Sorelova cementu a dřevěných pilin. Při pozdější obnově nebylo možné původní technologii jednoduše zopakovat, a proto ji nahradila tenkovrstvá epoxidová stěrka v podobném odstínu. Zachován však zůstal celkový barevný účinek prostoru.
Brněnská Era v mezinárodním kontextu
Význam kavárny přesahuje hranice Brna. Při návštěvě vily Tugendhat v srpnu 1930 si jí všiml americký architekt Philip Johnson. O dva roky později ji zařadil mezi stavby představené na výstavě The International Style v newyorském Museum of Modern Art.
Era bývá spojována také s rotterdamskou kavárnou De Unie. Obě stavby pracují s výraznou geometrickou fasádou, velkými okny a propojením architektury s typografií. Podobnost není náhodná – v obou případech je patrná inspirace principy hnutí De Stijl.
Kavárna navíc nebyla pouze místem občerstvení. V prvorepublikovém Brně představovaly podobné podniky důležitá společenská centra pro debaty, četbu novin i kulturní výměnu. S Erou jsou spojovány také návštěvy členů avantgardního sdružení Devětsil. Tehdejší kavárenský život tak měl blízko k umění, architektuře i veřejnému dění.
Od chátrání k citlivé obnově
Po znárodnění v roce 1959 zůstal v domě gastronomický provoz, ale někdejší kavárna fungovala jako pivnice pod správou národního podniku Restaurace a jídelny. V sedmdesátých letech objekt přešel pod správu tehdejší Vysoké školy zemědělské. Z kavárny se stalo výpočetní středisko a později sklad.
Přestože byla budova už v roce 1977 zapsána mezi kulturní památky, její stav se zhoršoval. Do objektu zatékalo, poškozovaly se podlahy a zanedbanými prostory podle dobových popisů prorůstaly podlahou dokonce mladé stromky. Hrozila i demolice.
Po restituci se dům vrátil potomkům Josefa Špunara. Některé pozdější zásahy však ohrožovaly původní podobu interiéru. Zásadní změnu přinesla rekonstrukce vedená architektem Janem Velkem ve spolupráci se Studiem 19, dokončená v roce 2011. Restaurátorům pomohly dochované zbytky omítek, díky nimž mohli přesněji určit původní odstíny modré a červené. Obnova zachovala dispozici i charakter stavby a vrátila jí veřejnou funkci.
Kam za funkcionalismem v Černých Polích
V roce 2025 se Era po předchozím uzavření znovu otevřela s novým provozovatelem. Interiér se od rekonstrukce proměnil jen v detailech; přibyly například nový lustr ve tvaru mraku a žlutý venkovní nábytek. Hlavní architektonický zážitek ale zůstává stejný.
Kavárna je kulturní památkou a současně živým místem, nikoli pouze exponátem za sklem. Nachází se v pěší návaznosti na vilu Tugendhat a další stavby spojené s brněnským funkcionalismem, takže může být zajímavou zastávkou při architektonické procházce městem. Aktuální provoz je vhodné před návštěvou ověřit, protože se může měnit; podle údajů provozovatele kavárna nabízí vnitřní i venkovní posezení a běžně funguje jako podnik otevřený veřejnosti.