Radim nemá železniční trať ani vlastní nádraží. Přesto se právě tady, v místní části města Luže, ukrývá pozoruhodné Soukromé muzeum dráhy. V někdejší prodejně smíšeného zboží přibližuje každodenní provoz na železnici prostřednictvím stovek autentických předmětů. Nejde přitom o sbírku lokomotiv pod širým nebem, ale o svět kanceláří, pokladen, telegrafů, návěstidel a práce lidí, bez nichž se železniční doprava neobešla.
Od železničáře ke sběrateli
Zakladatelem muzea je Eduard Kapitola, který u dráhy působil jako výpravčí, přednosta stanice a později dopravní kontrolor. Během své kariéry prošel podle dostupných údajů 26 stanicemi a nakonec pracoval jako hlavní dopravní kontrolor na ředitelství drah v Hradci Králové.
Železniční předměty systematicky shromažďuje od roku 1970. Významnou část sbírky získal v 90. letech, kdy se rušily stanice a modernizovalo vybavení. Mnohé starší pomůcky tehdy mohly skončit ve vyřazeném materiálu. Díky sběratelově aktivitě se z nich stal doklad o době, kdy železniční provoz závisel na mechanických zařízeních, přesných postupech a osobní odpovědnosti pracovníků.
Pokladna, telegraf a pracoviště výpravčího
Expozice se nachází ve třech místnostech domu čp. 54, kde kdysi fungovala prodejna potravin. Dnes tu návštěvník uvidí například kompletně vybavenou osobní pokladnu a sbírku kompostérů, tedy označovačů jízdenek. Nechybí ani pracoviště výpravčího, signalizační zařízení, staré telefonní přístroje, svítilny nebo velká návěstidla.
K nejcennějším exponátům patří funkční telegraf. Právě telegraf patřil k zařízením, která umožňovala předávat informace mezi stanicemi ještě v době, kdy železniční komunikace neměla dnešní podobu. V muzeu tak není pouze vystavený předmět, ale také připomínka způsobu práce, při němž se bezpečnost provozu opírala o zprávy, obsluhu přístrojů a přesné dodržování pravidel.
Železnice je zde představena také jako prostředí každodenního života. Součástí sbírky jsou předměty z bytu přednosty stanice a vybavení drážních kanceláří. Návštěva proto neukazuje jen techniku, ale i zázemí lidí, kteří na stanicích sloužili a často v jejich blízkosti také bydleli.
Nejstarší stopa vede k roku 1871
Nejstarším uváděným exponátem je hraniční kámen z roku 1871, spojený s tratí Německý Brod–Rosice nad Labem a s někdejší Rakouskou severozápadní dráhou. Tento nenápadný kámen připomíná dobu, kdy se železniční síť rychle rozšiřovala a její provoz vyžadoval také přesné vymezování pozemků a hranic.
Za pozornost stojí rovněž ruční jízdní návěst X. Podle příběhu, který se k exponátu váže, nebyla tato pomůcka za dobu existence dráhy uvedena v návěstních předpisech a vznikla jako improvizace přednosty v konkrétní stanici. Právě podobné kuriozity dávají sbírce osobní rozměr a ukazují, že železniční dějiny netvořily jen centrální předpisy, ale také praktické řešení neobvyklých situací.
Prohlídka po předchozí domluvě
Muzeum je soukromé a návštěva se koná po předchozí telefonické dohodě. Podle aktuálně uváděných informací bývá návštěvní sezona od dubna do září, termín je však vhodné ověřit před cestou na čísle 602 291 597. Adresa zní Radim čp. 54, 538 54 Luže.
Hodnota muzea spočívá také v osobním výkladu zakladatele, který dokáže jednotlivé předměty zasadit do skutečného provozu. Radim tak nabízí neobvyklý výlet za železnicí: místo kolejí čekají návštěvníka přístroje, dokumenty a vybavení, díky nimž lze lépe pochopit, jak železnice fungovala před nástupem dnešních technologií.