V lesích mezi Děrným a Lukavcem se dochovaly stopy po železnici, která měla propojit Opavu s Trenčínem. Koleje tu nikdy nevedly, přesto krajina dodnes ukazuje, kudy měla trať procházet: připomínají ji propustky, náspy a zářezy. Nedostavěné těleso je tak malým technickým muzeem pod širým nebem, jen bez vitrín a popisků.
Velký plán, který přesahoval Fulnek
Úsek mezi Děrným a Lukavcem nebyl zamýšlen jako samostatná místní dráha. Patřil k rozsáhlejšímu projektu, který měl vést z Opavy přes Nový Jičín a Valašské Meziříčí až k Vlárskému průsmyku a dál do Trenčína. Fulnek se měl ocitnout na důležité trase, která by spojila několik regionů a přivedla železnici do krajiny, již dnes známe především z jejích pozůstatků.
Plán počítal s parametry, které na papíře působí velkoryse: trať na rakouské straně měla měřit 129 kilometrů, největší sklon mezi Brankou a Fulnekem měl dosahovat 16 promile a v každém směru mělo denně jezdit 15 vlaků. Každý z nich měl mít délku 70 náprav. Šlo však výhradně o projektované hodnoty, nikoli o údaje z provozu. Železnice se k pravidelnému jízdnímu řádu nikdy nepřiblížila.
Krize zastavila stavbu
Práce se rozběhly v roce 1873, ale projekt záhy zasáhla velká vídeňská burzovní krize. Ta jeho financování podlomila a podle místního historického přehledu byly práce na nedokončené trati zastaveny 15. ledna 1874. Železnice Slovenské republiky rovněž uvádějí, že krize znamenala definitivní konec záměru Opava–Trenčín.
Právě krátká stavební etapa vysvětluje, proč dnes nejde o zachovanou železniční trať, ale o jednotlivé pozůstatky rozptýlené v terénu. Stavitelé stačili připravit některé části trasy, nikoli ji dokončit a vybavit pro provoz. V krajině tak zůstala stopa po záměru, který byl větší než samotný úsek u Fulneku, ale zároveň příliš závislý na penězích a době, v níž vznikal.
Propustky, zářezy a místo nádraží
V okolí Děrného a Lukavce lze podle místního přehledu hledat zejména propustky a zemní práce. Patří k nim náspy, jimiž měla trať překonávat terénní nerovnosti, i zářezy vyhloubené pro její vedení krajinou. Zmiňovány jsou také kamenné základy pilířů plánovaného mostu. Každý z těchto prvků napovídá, jak měla železnice procházet údolím Gručovky.
U Lukavce měla vzniknout stanice a její plocha je podle místního historického přehledu v krajině stále rozpoznatelná. Plánovaná zastávka Fulnek měla ležet ve svahu nad městem, ovšem už v katastru Děrného. Za Lukavcem směrem ke Skřipovu se popisuje propustek a zářez související s přípravou tunelu. Nejde ale o dokončený tunel: patrné jsou pouze zemní práce, které měly jeho výstavbě předcházet.
Výlet, při němž se vyplatí dívat pod nohy
Pozůstatky lze hledat při procházce lesní krajinou v údolí Gručovky mezi Děrným a Lukavcem. Nejzajímavější není jeden monumentální objekt, ale souvislost mezi terénem a tím, co se v něm dochovalo. Mírný val může být pozůstatkem náspu, prohlubeň zase zářezem plánované trasy. S historickou mapou se tak obyčejná cesta promění v pátrání po železnici, která existovala jen napůl.
Místní přehled doporučuje jaro nebo podzim, kdy bývá vegetace méně hustá a terénní tvary mohou být lépe viditelné. Část někdejší trasy vede mimo zpevněné cesty a může zarůstat, takže nelze předpokládat, že se dá celý úsek pohodlně projít jako značená stezka. Při hledání je proto dobré respektovat okolní pozemky a počítat s nerovným terénem.
Nedostavěná železnice u Fulneku připomíná, že dějiny dopravy nezanechávají jen nádraží a koleje. Někdy po nich zbudou nenápadné stavební zásahy, jejichž smysl se ukáže až ve chvíli, kdy člověk ví, jak ambiciózní plán za nimi stál.