Stačí se posadit a nechat před sebou rozevřít šumavský obzor. Klostermannova lavička u Zhůří nabízí pohled k Roklanu, Poledníku, Povydří i dál přes hřebeny Šumavy. Zároveň stojí na místě, kde kdysi žily desítky rodin, fungovalo hospodářství a kde se později výrazně podepsala vojenská historie pohraničí.
Zhůří, německy Haidl, leží na území města Rejštejn v Plzeňském kraji, při silnici mezi Rejštejnem a Horskou Kvildou. Dnes působí zdejší krajina klidně a téměř opuštěně. Právě tento kontrast dává návštěvě zvláštní atmosféru: výhled je široký a otevřený, zatímco příběh místa připomíná, jak rychle se může podoba horského osídlení změnit.
Lavička s výhledem na šumavské hřebeny
Klostermannova lavička byla slavnostně odhalena 16. června 2019 na počest spisovatele Karla Klostermanna. Vytesaná je z masivního dubového kmene a navrhl ji designer Lukáš Procházka. Nejde přitom jen o pohodlné místo k odpočinku. Součástí lavičky je také zabudovaný stativ pro fotoaparát nebo mobil, takže si lze panoramatický pohled snadno zachytit bez dalšího vybavení.
Za dobré viditelnosti lze z místa sledovat Malý a Velký Roklan, Poledník, údolí kolem Srní a směrem k Povydří a Pootaví. Výhled se přirozeně mění podle počasí a roční doby, ale právě proměnlivé světlo, mlhy a barvy šumavské krajiny patří k důvodům, proč se sem fotografové i pěší turisté vracejí.
Jméno lavičky odkazuje ke Karlu Klostermannovi, výraznému kronikáři Šumavy. Neznamená to však, že by spisovatel na tomto konkrétním místě pobýval nebo je přímo popsal ve svém díle. Lavička je současnou připomínkou jeho vztahu k regionu a zároveň moderním pamětním bodem v krajině.
Od sklářské osady k horské obci
Zhůří vzniklo přibližně kolem roku 1720 v souvislosti se sklářstvím. Místní obyvatelé pracovali mimo jiné v nedaleké sklárně Stará Huť, zároveň se živili zemědělstvím a hospodařením v lesích. K osadě patřila pole, louky i pastviny a v nedaleké Zhůřské slati se těžila rašelina.
Na přelomu 19. a 20. století rozhodně nešlo o bezvýznamné místo. V roce 1900 zde stálo 20 domů a žilo 168 obyvatel. Zhůří bylo původně samostatnou obcí, později náleželo ke Kozím Hřbetům a Rejštejnu. Od roku 1961 je osadou, respektive územní součástí města Rejštejn.
Na severní straně bývalé osady stávala kaple svatého Václava. Právě sakrální stavby, drobné připomínky a zbytky původního osídlení pomáhají návštěvníkům představit si, že zde kdysi existovala živá horská obec, nikoli jen několik míst u silnice a turistická vyhlídka.
Po odsunu přišlo vojenské využití
Po druhé světové válce se Zhůří proměnilo podobně jako řada dalších šumavských obcí. Původní obyvatelé byli odsunuti a prostor se už nepodařilo trvale obnovit. Pokus o nové osídlení rumunskými a slovenskými přistěhovalci neměl dlouhého trvání. V roce 1952 místo převzala armáda a původní ves byla postupně zbořena.
V prostoru vznikla kasárna a byly zde instalovány dva radary protivzdušné obrany. Podle údajů města v okolí v 80. letech fungovala také vrtulníková základna. Armáda odešla přibližně kolem roku 1990. Část někdejších důstojnických domků pak později našla využití k rekreaci, zatímco samotná krajina se postupně znovu přiblížila svému přírodnímu charakteru.
Zhůří tak vypráví příběh několika různých Šumav. Nejprve zde byla sklářská a zemědělská osada, potom vysídlené pohraničí s vojenskými objekty a dnes především místo pro výlet, vzpomínku a pozorování krajiny. Přesný rozsah dochovaných pozůstatků se může v terénu lišit, proto je vhodné vnímat lokalitu hlavně jako celek tvořený krajinou, připomínkami osady a výhledy.
Výlet přes Zlatou Studnu a Ranklov
Jednou z možností, jak Zhůří navštívit, je pěší trasa ze Zlaté Studny přes Ranklov a pamětní místo U tří jedlí. Národní park Šumava uvádí okruh dlouhý přibližně 12,5 kilometru. Trasa má střední náročnost, převýšení kolem 177 metrů a orientační dobu chůze tři a půl hodiny.
Zhůří lze navštívit také jako cíl při cestě mezi Rejštejnem a Horskou Kvildou. Pro navigaci je praktičtější zadat název Zhůří u Rejštejna a řídit se mapovým bodem či příjezdovou komunikací, protože místo nemá jednoznačnou běžnou poštovní adresu vhodnou pro všechny navigace.
Při plánování výletu je třeba počítat s tím, že podmínky v Národním parku Šumava se mohou měnit. Aktuální značení, případná omezení vstupu i stav cest je dobré ověřit před cestou. V některých územích je povolen pohyb pouze po značených turistických trasách. Odměnou za respektování pravidel je výlet, který spojuje silný výhled s tichou připomínkou zaniklého života na Šumavě.