Žižkov lze číst jako kroniku toho, jak se měnily představy o dobrém městském bydlení. Zatímco starší pavlačové domy připomínají dobu menších bytů, společných prostor a těsného sousedského života, pozdější nájemní domy odrážejí důraz na světlo, hygienu, soukromí a praktičtější provoz domácnosti. Právě tuto proměnu představí komentovaná vycházka, která se uskuteční v sobotu 3. října 2026 v rámci festivalu Den architektury.
Čtvrť, která vyrostla velmi rychle
Historie žižkovských nájemních domů úzce souvisí s rychlým růstem celé čtvrti. Žižkov se v roce 1875 oddělil od Královských Vinohrad, o dva roky později získal své dnešní jméno a v roce 1881 byl povýšen na město. Industrializace a příliv lidí za prací vytvořily silnou poptávku po dostupném bydlení. Mezi Vítkovem a vrchem svatého Kříže proto začala vyrůstat hustá zástavba, která postupně proměnila původně řídce osídlenou krajinu.
Nešlo přitom především o reprezentativní městské paláce, ale o domy určené k běžnému životu početné městské populace. Žižkovská výstavba tak dobře ukazuje, jak architektura reagovala na sociální i ekonomické změny. Nájemní dům nebyl pouze stavbou, ale také nástrojem, který umožnil rychle ubytovat nové obyvatele vznikajícího průmyslového města.
Od pavlače k většímu pohodlí
Jedním z typických rysů historického Žižkova jsou pavlačové domy. Byty bývaly menší, část zázemí se sdílela a hranice mezi soukromím a veřejným prostorem byla mnohem méně výrazná než dnes. Pavlač a dvůr nebyly jen komunikačními místy. Stávaly se prostorem setkávání, sousedských vztahů a každodenního společenského života.
Ve 20. století se však měnily nároky obyvatel i architektů. Do podoby domů stále výrazněji vstupovaly požadavky na hygienu, dostatek denního světla, větrání a větší soukromí. Proměňoval se také životní styl a s ním provoz domácnosti. To vše se mohlo projevit v uspořádání bytů, podobě fasád i řešení společných prostor.
Vycházka se zaměří právě na toto srovnání. Nabídne možnost sledovat, jak se vedle starší blokové činžovní zástavby prosazovaly nové architektonické přístupy a jak se do nájemního bydlení promítaly avantgardní představy o moderním městě.
Žižkov v nové metropoli
Důležitým mezníkem v příběhu čtvrti bylo připojení k Velké Praze. Žižkov se stal součástí nově uspořádané metropole 1. ledna 1922 na základě zákona o sloučení obcí sousedních s Prahou. Začlenění do hlavního města nebylo jen administrativní změnou. Potvrdilo, že někdejší samostatné město je součástí širšího pražského organismu, jehož problémy se týkaly také dopravy, výstavby a bydlení.
Právě v tomto kontextu je zajímavé sledovat, jak se na Žižkově potkávaly různé vrstvy městské historie. Starší nájemní domy vyrůstaly z potřeby rychlého a relativně levného bydlení, zatímco novější stavby mohly reagovat na nové urbanistické a hygienické ideály. Ulice tak představují přirozenou učebnici architektury bez nutnosti vstupovat do reprezentativních památek.
Co nabídne komentovaná procházka
Výklad povedou historičky umění Kateřina Lopatová a Dana Schlaichertová, které se tématu věnují v rámci projektu Architektonický manuál Prahy. Během přibližně dvouhodinového pěšího programu se účastníci zaměří na domy a jejich okolí přímo ve veřejném prostoru. Pozornost bude patřit fasádám, dispozicím, dvorům, pavlačím i stopám různých stavebních období.
Nejde tedy jen o prohlídku jednotlivých budov. Smyslem je pochopit, proč domy vypadají právě tak, jak vypadají, a co vypovídají o lidech, kteří v nich žili. Žižkov díky tomu vystoupí z role pouhé kulisy a ukáže se jako místo, kde lze na několika ulicích sledovat proměnu městského bydlení v průběhu desetiletí.
Praktické informace
Sraz je v sobotu 3. října 2026 v 16:00 u adresy Baranova 1901/4 v Praze 3. Akce vyžaduje rezervaci; její zahájení bylo podle programu plánováno na 13. září 2026. Dostupnost míst se může měnit a před návštěvou je proto vhodné ověřit aktuální stav u pořadatele. Program probíhá pěšky ve veřejném prostoru, takže se vyplatí zvolit pohodlnou obuv a oblečení podle počasí.
Historický Žižkov dnes tvoří největší část městské části Praha 3. Nejde o samostatnou obec, ale o území hlavního města Prahy. Právě jeho každodenní nájemní domy však připomínají, že cenné svědectví o dějinách města nemusíme hledat jen v palácích a výjimečných stavbách. Často je ukryté v domě, kolem kterého procházíme každý den.