V lesích pod hradem Roštejn vznikaly v druhé polovině 80. let neobvyklé zásahy do krajiny. Opracované kmeny, geometrické tvary, barva, oheň i noční akce vytvářely dočasné situace, které nebyly určeny klasickému galerijnímu provozu. Dnes je připomínají především fotografie. Právě jim a rané tvorbě Jiřího Příhody se bude věnovat výstava v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě.
Návrat jihlavského rodáka
Výstava Jiří Příhoda: 80. léta je plánována od 26. září do 31. prosince 2026 v budově galerie v Komenského ulici. Současné umění se do historických prostor má po rozsáhlé rekonstrukci vrátit už 25. září, samotná výstava začne o den později.
Jiří Příhoda se narodil v Jihlavě v roce 1966. Na Akademii výtvarných umění v Praze studoval v letech 1990 až 1996 u Stanislava Kolíbala a Aleše Veselého. O rok později získal Cenu Jindřicha Chalupeckého. Ve své pozdější práci se proslavil monumentálními instalacemi, zásahy do architektury a projekty vytvořenými pro konkrétní místa. Výstava tak nabídne pohled k počátkům autora, u něhož se důležitá témata objevila už v prvních desetiletích tvorby.
Sochařský park, který zůstal na fotografiích
Projekt Sochařský park Roštejn vznikal přibližně v letech 1985 až 1988. Některé prameny uvádějí také rok 1989, bezpečnější je proto mluvit o druhé polovině 80. let. Šlo o neoficiální, podle dostupných popisů nepovolené intervence v lesích kolem hradu. Příhoda při nich pracoval s přírodními materiály a výraznými zásahy do jejich podoby.
Fotografie zachycují například kmeny v geometrických kompozicích, motivy trojúhelníku, stromy padající nebo lámané zásahem člověka a kontrast dřeva s kovově působící zlatou či stříbrnou barvou. Některé snímky vznikaly v noci, při akcích s ohněm nebo bezprostředně po nich. Nejde tedy jen o dokumentaci hotových objektů. Fotografie v sobě nesou také napětí akce, proměnu místa a atmosféru okamžiku.
Původní instalace v krajině nelze automaticky považovat za dodnes dochovaný park. Jejich dočasnost je ostatně součástí významu projektu. Důležitými svědectvími se staly právě fotografické záznamy. Oblastní galerie Vysočiny získala soubor těchto fotografií do své sbírky; některé vznikaly v průběhu roku 1987 a autor do jejich okrajů vkládal také textové zásahy.
Když se socha přesune do krajiny
Roštejnský projekt stojí na pomezí land artu, akčního a konceptuálního umění. Jeho podstatou není pouze jednotlivý objekt, ale vztah člověka k místu, měřítku a materiálu. Les se zde nestává kulisou, nýbrž aktivní součástí díla. Přírodní prostředí zároveň určuje, co bude viditelné, co zanikne a co přežije jen ve vzpomínce nebo na fotografii.
Už v raných pracích se projevuje Příhodův zájem o monumentální měřítko, přesnost, prostor a fyzickou náročnost. Tyto principy později rozvíjel v rozsáhlých prostorových instalacích. Návštěvník jihlavské výstavy tak může sledovat, jak se z práce s krajinou postupně rodil přístup autora, který dokáže proměnit vnímání architektury i veřejného prostoru.
Výstava v renesančních domech
Galerie sídlí ve dvou historických renesančních měšťanských domech v centru Jihlavy. Komenského budova si zachovala vysokou patrovou síň s renesanční freskou andělů s hudebními nástroji. Na klenbě je také hvězda s paprsky a datace 1577. Právě kontrast starobylého prostoru s fotografiemi radikálních zásahů do krajiny může být jedním z působivých momentů výstavy.
Rekonstrukce se týkala mimo jiné podlah, osvětlení, klimatických a bezpečnostních podmínek i návštěvnického zázemí. Protože se práce v historických domech zdržely po odhalení dalších problémů v konstrukcích, může se po znovuotevření ještě upřesňovat návštěvní režim. Před cestou je vhodné ověřit aktuální informace přímo u galerie.
Za výstavou i k Roštejnu
Návštěvu lze spojit s procházkou historickým centrem Jihlavy nebo s výjezdem k hradu Roštejn v Javořických vrších. Pozdně gotický hrad, později přestavěný Zachariášem z Hradce na renesanční lovecké sídlo, leží u obce Doupě. Samotné místo původních Příhodových zásahů však není totožné s běžnou prohlídkou hradu a nelze očekávat, že v lese najdete zachované objekty. Výstava v Jihlavě je proto nejjistější cestou, jak se k tomuto pozoruhodnému regionálnímu příběhu vrátit.