Červený ježek v bílém poli patří k nejvýraznějším symbolům Jihlavy. Objevuje se ve městě po staletí, zdobí například vitráže a jeho jméno nese také místní pivo. Přesto se dodnes přesně neví, proč si Jihlava zvolila právě toto zvíře. Jedna z teorií hledá vysvětlení ve slovanské „igle“ a německém „Igel“, tedy ve slovní souvislosti. Podle jiné pověsti byla při budování hradeb přemístěna ježčí hnízda. Jistotu ale historické prameny neposkytují.
Stříbro, které mělo ukázat cestu
Také počátky města obklopuje směs doložených událostí a vyprávění. Jihlava vznikla jako kolonizační město na pravém břehu řeky Jihlavy po objevení stříbrných rud. Její rozvoj spadá do 13. století, kdy získala městská a horní práva a doložena je také existence mincovny.
Podle pověsti si stříbra jako první všiml hrnčíř ze Starých Hor. Hlína, z níž vyráběl nádoby, měla při vypalování praskat kvůli kovu, který obsahovala. Obchodník pak údajně odhalil příčinu, založil důl a na návrší nechal vystavět kostel svatého Jana Křtitele. Starší údaj o vzniku Jihlavy už roku 799, spojovaný s kronikářem Václavem Hájkem z Libočan, patří právě do legendární vrstvy, nikoli k bezpečně potvrzeným dějinám města.
Permoníci pod městem
Středověké dolování dalo vzniknout také pověstem o permonících. Tito bájní strážci štol měli dohlížet na horníky, upozorňovat na nebezpečí a někdy také ukrývat bohatství pod zemí. Nejde o historicky doložené bytosti, ale o folklorní motiv, který přirozeně vyrostl z prostředí stříbrných dolů a nejistoty, jež hornický svět provázela.
Skutečná hornická minulost Jihlavy je přitom velmi dobře doložená. Město patřilo k významným centrům dolování a mincování na Českomoravské vrchovině. Na tuto tradici navazují také muzejní a vzdělávací programy, včetně programu Permoníček. Hornická expozice Muzea Vysočiny však může být podle aktuální situace dočasně nepřístupná kvůli stavebním pracím, takže se před návštěvou vyplatí ověřit její stav.
Ohnivý jezdec u hradeb
Jedna z nejdramatičtějších jihlavských pověstí se váže k třicetileté válce a švédskému veliteli Samuelu Österlingovi. Ten přišel do Jihlavy v roce 1645 a během obrany města 30. listopadu 1647 utrpěl zásah u kostela svatého Jakuba. O několik hodin později zemřel ve svém jihlavském domě. To je historické jádro příběhu.
Lidové vyprávění však z Österlinga vytvořilo téměř nadpřirozenou postavu. Běžné zbraně mu údajně nemohly ublížit a skolit ho měla až skleněná kulka. Po smrti se měl vracet jako ohnivý jezdec k městským hradbám. Pověst tak získala podobu strašidelného příběhu, který mohl být později ovlivněn také rekatolizačním pohledem na protestantského nepřítele.
Nejlepší kulisou k tomuto vyprávění je městský parkán a dochované opevnění. Švédové po obsazení Jihlavy posilovali hradby a proměnili město v barokní pevnost. Z pěti původních bran dnes stojí jediná – Brána Matky Boží. Zachovaly se však přibližně dvě třetiny starých hradeb, jejichž okolí je dnes upravené jako park.
Trucbába a ženský protest proti módě
Od válečných příběhů vede cesta k anekdotě o hostinci Na Trucbábě, který stával v Žižkově ulici naproti škole. Místo už dnes neexistuje, v jihlavské tradici ale zůstalo díky pověsti o španělských límcích.
V 16. století měly jihlavské ženy podle legendy podlehnout módě vysokých škrobených límců. Městská rada je však zakázala, protože nákladné oděvní doplňky zvyšovaly výdaje. Ženy se s dětmi údajně odebraly do předměstského hostince vdovy a odmítaly se vrátit domů, dokud jim muži nošení límců nepovolí. Hostinec pak měl získat jméno Na Trucbábě. Samotný průběh události není doložený, jako vyprávění o módě, městské moci a kolektivním protestu je ale pozoruhodný.
Legendy, které lze projít
Jihlavské pověsti nejsou uzavřené v kronikách. Brána Jihlavy je představuje při komentovaných procházkách, jejichž trasa vede například kolem Brány Matky Boží, Minoritského náměstí, fresek ve Znojemské ulici, Stříbrného domu, kostela svatého Jakuba a radnice. Aktuálně je vypsaný termín na 28. září 2026 od 11 hodin; před návštěvou je vhodné ověřit aktuální dostupnost.
Kdo chce město objevovat vlastním tempem, může využít také audioprůvodce v aplikaci SmartGuide. A pokud vyrazí za centrum, narazí na další příběhy: o zvonu Zuzaně, pokladu na kopci Rudný nebo o Zaječím skoku, kde měl prchající zajíc uniknout krutému rytíři. Jihlava tak nabízí výlet, při němž se skutečné dějiny a lidová fantazie potkávají doslova na každém kroku.