O místě
Stavba má valbovou střechu a jednoduchá průčelí s pravidelně rozmístěnými okny. Na západní straně, obrácené k silnici, se uplatňuje hranolový rizalit hradební věže, lizénové rámování a římsa. K severní straně přiléhá mladší patrový přístavek s pultovou střechou. Dům původně sloužil jako obydlí zvoníka, nejpozději od počátku 19. století kostelníka. Po záboru kláštera po roce 1950 byl státem proměněn ve faru. Jeho význam spočívá především v neobvyklém spojení středověkého objektu s pozdější obytnou budovou v rámci historického církevního areálu.