O místě
Bývalý hlubinný kaolinový důl u Nevřeně je významnou technickou památkou, která připomíná těžbu kaolinu na severním Plzeňsku ve druhé polovině 19. století. Ložisko se začalo dobývat roku 1870, nejprve povrchově a později také pod zemí. Provoz skončil v roce 1897, mimo jiné kvůli nízkému obsahu kaolinu v hornině a problémům s dopravou.
Pod zalesněným svahem se dochoval více než kilometr dlouhý systém štol a komor. Kaolin se zde získával ručně metodou chodbicování a dobýváním ve stupních, tedy postupem shora dolů. Na stěnách jsou stále patrné stopy po ruční práci i hornické značky s daty. Později těžbu usnadnil parní stroj a zdvojkolejnění štoly; vytěžený materiál se upravoval přímo u dolu a odvážel na nádraží v Kozolupech a později v Třemošné. Místní kaolin sloužil například k výrobě šamotu, obkládaček, dlaždic a kameniny.
Na povrchu zůstaly pozůstatky povrchové těžby, koridoru pro odvoz materiálu, plavírny, retenční nádrže a rozsáhlé odvaly hlušiny. Důl patří k nejcennějším dochovaným příkladům podzemního dobývání kaolinu v České republice. Část podzemí je zpřístupněna v rámci prohlídkového okruhu provozovaného obcí Nevřeň.
Pod zalesněným svahem se dochoval více než kilometr dlouhý systém štol a komor. Kaolin se zde získával ručně metodou chodbicování a dobýváním ve stupních, tedy postupem shora dolů. Na stěnách jsou stále patrné stopy po ruční práci i hornické značky s daty. Později těžbu usnadnil parní stroj a zdvojkolejnění štoly; vytěžený materiál se upravoval přímo u dolu a odvážel na nádraží v Kozolupech a později v Třemošné. Místní kaolin sloužil například k výrobě šamotu, obkládaček, dlaždic a kameniny.
Na povrchu zůstaly pozůstatky povrchové těžby, koridoru pro odvoz materiálu, plavírny, retenční nádrže a rozsáhlé odvaly hlušiny. Důl patří k nejcennějším dochovaným příkladům podzemního dobývání kaolinu v České republice. Část podzemí je zpřístupněna v rámci prohlídkového okruhu provozovaného obcí Nevřeň.
Mapa
Navigovat
© OpenStreetMap contributors