Zámek

Hořínský zámek stojí na levém břehu Vltavy severně od obce, v rozsáhlém areálu mezi Brozánkami a soutokem Labe s plavebním kanálem. Jeho hlavní budova uzavírá spolu s bočními křídly oválný čestný dvůr. Dvoupatrový barokní zámek s mansardovou střechou vznikl na místě staršího dvora českých královen, který koncem 17. století získali Černínové. Roku 1697 zde vyrostl lovecký zámeček podle návrhu Giovanniho Battisty Alliprandiho. V letech 1713–1720 jej František Maxmilián Kaňka přestavěl na reprezentační sídlo. Stavební vývoj pokračoval připojením bočních křídel a zámeckého kostela sv. Jana Nepomuckého; dokončovací práce vedl Anselmo Lurago. Na výzdobě kostela se podíleli sochař Ignác František Platzer a malíř Josef P. Molitor. Mimořádně cenné jsou takzvané Kamenné pokoje s rokokovou štukovou a malířskou výzdobou z 60. let 18. století, která patří k nejvýraznějším ukázkám rokoka v Čechách. Součástí areálu jsou také hospodářské budovy, mlýn, zahradnictví se skleníky a oranžerií, park s romantickou zříceninou či socha sv. Jana Nepomuckého. Po znárodnění v roce 1848 sloužil zámek jako sídlo zemědělské školy; dnes je opuštěný. Od roku 1753 náleží rodu Lobkowiczů.