O místě
Kostel je poprvé doložen jako farní v roce 1337. Z nejstarší stavební etapy se dochovala přízemní místnost pod věží, dnes sloužící jako sakristie, s nástěnnými malbami z doby kolem roku 1450. Ve druhé polovině 15. století byl kostel upraven a zvýšen. Po úderu blesku následovaly v letech 1580–1604 renesanční změny, při nichž byla nově zaklenuta loď a vznikla hudební kruchta s barevně zdobenými erby města, Habsburků a velvarských měšťanů. Barokní přestavba z let 1692–1701 se podílela na podobě kostela jen do další výrazné úpravy, kterou na počátku 20. století prošel v novogotickém duchu.
Součástí areálu je také renesanční zvonice, sochy sv. Kateřiny, sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého i náhrobky osazené v severní zdi kostela.