Areál zámku

Areál renesančního zámku v Libouchci se nachází v západní části obce u Cihlářského potoka. Jeho stavba probíhala mezi lety 1579 a 1588 z podnětu Güntera z Bünau a jeho manželky Markéty z Bredova. Zámek vznikl jako součást poplužního dvora, jehož budovy obklopují velký, přibližně čtvercový dvůr. Dochované uspořádání tvoří obytné křídlo se schodišťovou věží, bývalá brána zvaná „zámeček“, hospodářská budova, stodola, někdejší ovčín a ohradní zeď s branou.

Stavba patří k nejzachovalejším rezidenčním poplužním dvorům rodu Bünau v českých zemích. Je cenným dokladem tzv. saské renesance, která v severozápadních Čechách spojovala pozdně gotické tradice s novými renesančními prvky. Výrazným znakem areálu je také jeho původní dispozice, výrazně pozměněná jen málo, protože zámek sloužil obytným účelům poměrně krátce. Po roce 1627 plnil především hospodářskou funkci a po požáru v roce 1650 byl obnoven jako součást zázemí thunského panství.

Ve 20. století areál chátral a využíval se mimo jiné jako slepičárna, ovčárna, kravín nebo dílny. Od roku 2004 probíhala postupná rekonstrukce, při níž byly některé zaniklé části dostavěny či nahrazeny kopiemi starších objektů. Obnovené prostory dnes slouží jako společenské zázemí obce, zatímco část areálu je využívána pro chov koní.