Děčínský Sněžník nabízí jeden z nejpůsobivějších začátků výletu v severních Čechách. Na vrcholu stolové hory stojí rozhledna, odkud se při dobré viditelnosti otevírá široký pohled na českou krajinu i Sasko. Zahlédnout lze například Milešovku, Bezděz, Ještěd, Krkonoše, pevnost Königstein nebo věže drážďanských kostelů. Právě tady začíná naučná stezka Zapomenuté pohraničí, která z výhledu postupně sestupuje do krajiny lesů, skal, horských luk a někdejších cest.
Od pískovců k východním Krušným horám
Trasa propojuje několik míst, která dnes působí velmi rozdílně: Sněžník, Ostrov, Rájec, Nový Dvůr, Petrovice, Krásný Les a Adolfov. První část vede krajinou CHKO Labské pískovce, kde se střídají lesní úseky s pískovcovými skalními městy. U Petrovic se charakter okolí proměňuje a stezka míří směrem k přírodnímu parku Východní Krušné hory.
Nejde tedy jen o cestu z bodu A do bodu B. Proměňuje se geologie, podoba lesa i otevřenost krajiny. Skalní stěny a soutěsky postupně ustupují loukám a vyšším polohám Krušných hor. Díky tomu je stezka zajímavá i pro ty, kteří si chtějí během jediného výletu porovnat dvě výrazné krajinné oblasti severních Čech.
Co vyprávějí informační tabule
Na trase se uvádí přibližně 19 informačních zastavení. Věnují se Děčínskému Sněžníku a jeho rozhledně, pískovcovým skalám, geologii, lesům i přírodním rezervacím. Nechybějí ani témata spojená s místními obcemi, historickými cestami, agrárními valy nebo pohraniční stráží.
Právě historická vrstva dává stezce její název i hlavní smysl. Pohraničí se v průběhu desetiletí výrazně proměňovalo. Některé cesty ztratily význam, osídlení se měnilo a hranice zde nebyla pouze čárou v mapě, ale součástí každodenního života. Zastavení připomínají také zaniklé či proměněné osídlení a místa, kde je minulost patrná spíše v terénu než v současné zástavbě.
Rájecké rašeliniště, Špičák i cesta pod Sněžníkem
Stezka prochází nebo navazuje na několik přírodně cenných lokalit. Patří mezi ně přírodní rezervace Rájecké rašeliniště, Niva Olšového potoka a Špičák. Na posledně jmenovaném vrchu stojí za pozornost rekonstruovaný kříž. V okolí Děčínského Sněžníku se připomínají také jeskyně a skalní útvary, které dotvářejí charakter zdejšího pískovcového světa.
Výlet tak není založený na jediné dominantě. Rozhledna je výrazným začátkem, ale postupně ji doplňují drobnější objevy: nenápadné valy v krajině, staré spojnice mezi obcemi, zbytky příběhů někdejšího pohraničí nebo nečekané průhledy mezi stromy. Část zajímavostí člověk míjí bez velkých gest, o to více však vybízí k pozornosti.
Prakticky na trasu
Oficiální údaje se v délce stezky mírně liší. Podle konkrétního podkladu měří přibližně 20 až 25 kilometrů a končí v Adolfově. Nejde proto o krátkou procházku, ale o celodenní putování, u něhož je vhodné předem promyslet směr, návrat z cíle i zásoby. Trasa vede územím více obcí a její náročnost se mění podle zvoleného úseku.
Nejvýraznějším nástupním místem je rozhledna na Děčínském Sněžníku. Z místní části Sněžník se k ní jde přibližně 1,5 až 2 kilometry s převýšením kolem 135 metrů. Na vrchol není běžně povolen vjezd motorovými vozidly. Občerstvení lze podle aktuální situace hledat u Sněžníku, v Ostrově, Tisé nebo Petrovicích, před cestou je však rozumné ověřit provoz jednotlivých podniků.
Stezka vznikla díky spolupráci obcí, spolku, studentů a pedagogů Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Její hodnota nespočívá jen v počtu kilometrů nebo tabulí, ale především v propojení krajiny s pamětí místa. Kdo chce poznat severní Čechy trochu pomaleji a v širších souvislostech, dostane zde cestu od pískovcové vyhlídky až k horskému pohraničí.