Akátová alej mezi rybníky Koclířov a Velký Tisý patří k drobným, ale působivým místům na Lomnicku. Stromy zde vytvářejí výraznou linii v krajině, kde se střídají vodní hladiny, hráze, mokřady, louky a lesní porosty. Právě kontrast aleje s otevřeným prostorem rybniční krajiny dává místu jeho kouzlo.
Stromořadí se nachází v širším okolí Lomnice nad Lužnicí, v prostředí typickém pro Třeboňsko. Nejlépe se hodí jako zastavení během pěšího výletu, nikoli jako cíl na dlouhou samostatnou návštěvu. Kdo má rád klidnější cesty, proměny přírody během roku a fotografování krajiny, může zde objevit nenápadnou scenérii mimo hlavní turistické atrakce.
Stromy mezi dvěma rybníky
Akátová alej leží mezi rybníky Koclířov a Velký Tisý. Uváděná poloha odpovídá přibližně souřadnicím 49°4'6.561" severní šířky a 14°42'17.289" východní délky. Přesná poštovní adresa aleje není běžně uváděna, proto je při plánování cesty praktičtější použít mapu a souřadnice.
V terénu je důležité neplést si toto stromořadí s dalšími alejemi v okolí. Na hrázi rybníka Koclířov se nachází také dubová alej a odlišná dubová alej je spojována rovněž s hrází Velkého Tisého. Akátová alej mezi oběma rybníky je samostatným prvkem zdejší krajiny. Dostupné podklady přitom neuvádějí její přesné stáří, počet stromů ani historický původ, a není proto vhodné tyto údaje odhadovat.
Na okraji významné ptačí oblasti
Velký Tisý je součástí národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý. Chráněné území o rozloze přibližně 557,5 hektaru bylo poprvé vyhlášeno v roce 1957 a zahrnuje soustavu rybníků i navazující mokřadní vegetaci, louky, lesíky a pole. Rezervace patří k nejvýznamnějším ornitologickým lokalitám v České republice. Zároveň leží v CHKO Třeboňsko a v ptačí oblasti Třeboňsko.
Okolní rybníky proto nejsou zajímavé jen pro svou rozlohu a scenérii. Při vhodných podmínkách lze v krajině pozorovat například volavky, husy velké, bukače velkého, orla mořského nebo orlovce říčního. V širším prostředí se objevuje také vydra říční. Největší šanci na zajímavá pozorování přinášejí období ptačích tahů, ranní a večerní hodiny a dny, kdy je v krajině méně návštěvníků.
Alej má v tomto prostředí také praktický krajinářský význam. Stromořadí a hráze rozčleňují otevřenou krajinu, poskytují úkryt a stanoviště různým organismům a pomáhají propojovat jednotlivé části rybniční soustavy. U akátové aleje však není možné bez podrobného průzkumu uvádět konkrétní ekologické parametry.
Rybniční krajina s dlouhou historií
Velký Tisý byl dokončen v roce 1505. Právě při jeho výstavbě se podle dostupných údajů poprvé objevilo jméno rybníkáře Štěpánka Netolického, jedné z klíčových osobností vývoje třeboňské rybniční soustavy. Na její pozdější podobě se podílel také Jakub Krčín.
Historii zdejší krajiny připomíná rovněž Zlatá stoka, důmyslný vodohospodářský prvek, který dodnes souvisí s fungováním třeboňských rybníků. Území mezi Velkým Tisým a Koclířovem je v krajinářských dokumentech vnímáno jako významný biokoridor, jehož osou je právě Zlatá stoka. Výlet tak spojuje přírodní zajímavosti s dědictvím několika staletí rybníkářství.
Tip na klidný výlet
Návštěvu akátové aleje lze spojit s cestou kolem hráze Velkého Tisého, rybníka Koclířov a Zlaté stoky. Výchozím bodem může být také Lomnice nad Lužnicí. V širším okolí se nachází prodejna ryb Šaloun u sádek na břehu Velkého Tisého, která může být praktickým orientačním bodem při plánování trasy.
Nejhezčí atmosféru mívá alej na podzim, kdy se její okolí proměňuje v barevnou mozaiku, ale působivá je i v ranním oparu nebo při nízkém večerním světle. Fotografové ocení především průhledy mezi kmeny směrem k vodní hladině a hrázím. Při návštěvě rezervace je však nutné respektovat její ochranný režim: pohyb mimo vyznačené cesty je omezen a doporučuje se držet veřejných cest a hrází.