Současné umění se v Mariánských Lázních na podzim potká s prostředím historické kolonády. Galerie Marienbad připravuje výstavu Malé slavnosti, která představí tvorbu Antonína Střížka – autora známého poetickými krajinami, městskými scenériemi, zátišími i fotografiemi všedních věcí.
Vernisáž je naplánována na pátek 18. září 2026 od 17 hodin a podle městského turistického portálu výstavu osobně uvede také samotný autor. Pro veřejnost má být expozice otevřena od 19. září. Aktuálně uváděný termín trvání sahá do 9. ledna 2027, před návštěvou je však vhodné ověřit případné změny přímo u galerie.
Obyčejné motivy s neobyčejnou náladou
Antonín Střížek se narodil v roce 1959 v Rumburku. V letech 1983 až 1988 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde později vedl ateliér malby. Samostatně vystavuje od roku 1989 a řadí se k výrazným představitelům české postmoderní malby.
Jeho obrazy často vycházejí z motivů, kolem nichž bychom jinak prošli bez povšimnutí. Objevují se v nich krajiny, ulice, interiéry, květiny nebo běžné předměty. Střížek je zachycuje realisticky, zároveň jim ale propůjčuje ticho, zasněnost a lehce nostalgickou atmosféru. Všední výjev se tak v jeho podání mění v obrazovou vzpomínku nebo chvíli zastaveného času.
Vedle malby se dlouhodobě věnuje fotografii. Jeho tvorbu ovlivnily také cesty, mimo jiné tříměsíční pobyt v Japonsku v roce 1992. Výstava v Galerii Marienbad má nabídnout průřez několika polohami jeho práce – klasickou malbou, fotografií a akvarelem. Přesný počet ani seznam vystavených děl zatím pořadatelé nezveřejnili.
Nový soubor inspirovaný Bauhausem
Jedním z lákadel výstavy bude nový soubor obrazů spojený s názvem či motivem Bauhaus. Střížek v něm navazuje na své dřívější obrazy založené na geometrických tvarech a hledá spojení mezi malbou, pohybem a konstrukcí.
Inspirací se mu stal také Triadický balet Oskara Schlemmera, avantgardní dílo vytvořené v roce 1922. Schlemmer v něm pracoval s geometrizovanými kostýmy, figurou a prostorem. Podobné podněty se u Střížka promítají do obrazového světa, který může působit úsporněji a abstraktněji než jeho známé krajiny nebo městské výjevy.
Jako širší kontext k současné tvorbě mohou posloužit také jeho novější motivy nočních měst, opuštěných krajin, zjednodušených interiérů, květinových zátiší nebo starých telefonních automatů. Nelze však předem potvrdit, že se všechny tyto náměty objeví právě v mariánskolázeňské expozici.
Galerie v kolonádě
Galerie Marienbad sídlí v prvním patře Hlavní kolonády, známé také jako Kolonáda Maxima Gorkého. Výstavní prostor o rozloze 250 metrů čtverečních prošel obnovou a v současné podobě se znovu otevřel v květnu 2025. Kurátorkou galerie je Alena Mrovcová.
Samotná budova vytváří s moderní výstavou pozoruhodný kontrast. Novobarokní kolonáda vznikla v letech 1888 až 1889 podle návrhů vídeňských architektů Miksche a Niedzielského. Její litinová konstrukce byla vyrobena v blanenských strojírnách. Návštěva výstavy se tak přirozeně může stát i zastavením u architektury a výzdoby jedné z nejvýraznějších staveb Mariánských Lázní.
Interiér kolonády zdobí nástropní fresky Josefa Vyleťala s názvem Člověk a vesmír a bronzové reliéfy Antonína Kuchaře. Ty nejsou součástí Střížkovy výstavy, dotvářejí však atmosféru místa, v němž se historická lázeňská tradice potkává se současnou kulturou.
Praktické informace pro návštěvníky
Galerii najdete na adrese Goethovo náměstí 625/33, v prvním patře Hlavní kolonády. Vstup vede po schodech uprostřed kolonády. Běžná otevírací doba je podle aktuálních údajů denně od 14 do 17 hodin, v některých obdobích se však může měnit.
Vstupné činí 150 korun, zlevněné 100 korun; děti do 15 let mají vstup zdarma. Rezervace běžné návštěvy není nutná a prohlídka obvykle zabere přibližně 15 až 40 minut. Kolonáda je přístupná bezbariérově, samotná galerie v prvním patře však podle dostupných informací bezbariérový přístup nemá.
Výstava Antonína Střížka tak může být příjemným kulturním zastavením během lázeňského pobytu i samostatným cílem výletu. Galerie Marienbad byla v roce 2026 zařazena mezi Neobjevené skvosty Česka, a potvrzuje tak, že Mariánské Lázně nenabízejí pouze kolonády, prameny a parky, ale také prostor pro současné české umění.