Modrá klenba posetá hvězdami, osm mohutných pilířů a půdorys inspirovaný byzantskými chrámy. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mariánských Lázních nepůsobí jako nenápadná součást lázeňské zástavby. Stojí uprostřed Goethova náměstí, na vyvýšeném místě dobře viditelném ze všech stran, a patří k nejvýraznějším dominantám města.
Chrám pro rychle rostoucí lázně
Nový kostel vznikl v letech 1844 až 1848. Nahradil starší kapli Narození Panny Marie z roku 1820, která už kapacitně nestačila rostoucímu počtu obyvatel ani návštěvníků. Stavba zároveň souvisela se vznikem samostatné mariánskolázeňské farnosti. Jejím hlavním iniciátorem byl tepelský opat Marian Josef Heinl, který chtěl mladému lázeňskému městu dopřát důstojný duchovní i architektonický střed.
Plány připravil mnichovský architekt Johann Gottfried Gutensohn. Vedení stavby převzal tepelský klášterní architekt Anton Thurner z Přimdy, kterému pomáhal pražský stavitel a sochař Joseph Kranner. Výsledkem je historizující novobyzantský chrám, jehož inspirací byly osmiboké stavby východního křesťanství. Volba tohoto stylu nebyla v prostředí mezinárodních lázní náhodná – symbolicky připomínala propojení západní a východní křesťanské tradice.
Osm stran, 33 schodů a noční obloha
Centrální část kostela má osmiboký půdorys a na východě ji uzavírá půlkruhová apsida. Číslo osm se opakuje také v konstrukci stavby, kterou nesou mohutné pilíře. Ještě před vstupem čeká návštěvníka výrazný symbolický prvek: schodiště o 33 stupních, připomínajících roky života Ježíše Krista. Podle regionálního výkladu je navíc třikrát přerušeno jako připomínka jeho klopýtnutí při nesení kříže.
Největší pozornost ale v interiéru přitahuje klenba. Její modrá plocha se zlatými hvězdami evokuje noční oblohu a vytváří dojem, že se prostor chrámu otevírá směrem vzhůru. Klenba spočívá na osmi pilířích a společně s centrální dispozicí dává interiéru neobvyklou vzdušnost i slavnostní účinek.
Výzdoba jako galerie 19. století
Na podobě kostela se podílela řada umělců a řemeslníků z Čech, Rakouska i Bavorska. Štukovou výzdobu vytvářeli například mnichovští Baderové a pražský Giovanni Pellegrini, na malířské výzdobě se podíleli Carl von Hampel z Vídně, Kratzmann z Prahy a mnichovští Strauss s Hochenöggem. Sochařskou podobu interiéru vytvořil Josef Max se svou dílnou a žákem Josefem Parisem.
Hlavní oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie namaloval Carl von Hampel. K dalším pozoruhodným místům patří oltáře svatého Jana, svatého Norberta, Nejsvětějšího Srdce Páně a svatého Kříže. Interiér doplňuje křížová cesta od Josefa Mathausera, sochy andělů i světců, kazatelna s postavami starozákonních proroků a novozákonních apoštolů nebo oltář Panny Marie Čenstochowské, známé jako Černá Madona. Za pozornost stojí také dřevořezba Trůnící Matky Boží s děťátkem a andělé s miskami na svěcenou vodu.
Varhany, jejichž původ není úplně jasný
Kostel ukrývá také monumentální historické varhany. Právě kolem nich však vzniká drobná organologická záhada. Starší turistické materiály připisují nástroj Janu Ferdinandu Guthovi z Čisté u Rakovníka a datují jej do roku 1848. Uvádějí rovněž tři manuály, 45 rejstříků a přibližně 2 800 píšťal.
Specializované organologické databáze naproti tomu spojují současné varhany s Christophem Müllerem a kladou jejich vznik do let 1906 až 1909, případně přímo do roku 1909. Počet rejstříků se podle jednotlivých údajů pohybuje mezi 42 a 45. Bez dalšího ověření proto není vhodné tvrdit, že dnešní nástroj pochází už z roku 1848. Jisté je, že jde o významnou historickou součást chrámu, která doplňuje jeho výtvarnou i duchovní působivost.
Chrám v centru lázeňského města
Kostel vysvětil opat Marian Heinl v roce 1848, přesněji je uváděna první benedikce 19. listopadu. Slavnostní konsekraci pak provedl pražský arcibiskup Bedřich Schwarzenberg 8. září 1850. Původní zvony pocházely z let 1835 a 1847, část z nich však byla během světových válek zrekvírována.
Dnes je návštěva kostela přirozeným doplněním procházky po Goethově náměstí, kolonádě a lázeňských parcích. Nachází se na adrese Goethovo náměstí 110/31. Aktuální možnosti prohlídky i časy bohoslužeb je vhodné předem ověřit u farnosti, protože se mohou měnit. Vstup navíc vede po schodišti a kostel není podle dostupných údajů bezbariérový.