Křížový pramen patří k místům, podle nichž se Mariánské Lázně poznávají na první pohled. Jeho pavilon na hlavní kolonádě zdobí výrazná kopule zakončená zlatým křížem a společně s okolními stavbami vytváří jednu z nejpůsobivějších scenérií západočeských lázní. Nejde přitom jen o hezkou kulisu k procházce. Pramen stojí u samotných počátků mariánskolázeňské lázeňské tradice.
Od slané kyselky ke slavnému prameni
První známá zmínka o Křížovém prameni pochází z roku 1749. V análech tepelského kláštera byl tehdy uváděn jako slaná kyselka. Dnešní název souvisí s dřevěným křížem, který nechal v blízkosti pramene vztyčit tepelský lékárník Damián Schulz.
V době prvních průzkumů šlo o pramen uprostřed krajiny, nikoli o součást reprezentativní kolonády. Postupně se však ukázalo, že zdejší minerální voda může být významným základem lázeňské léčby. V letech 1805 až 1807 nechal lékař Johann Josef Nehr u pramene vybudovat první zděný lázeňský dům pro hosty. Dostal jméno Zlatá koule a nahradil starší dřevěnou chýši.
Voda s výrazným charakterem
Křížový pramen je silně mineralizovaný. Uváděná mineralizace dosahuje 9 845 miligramů na litr, přičemž voda obsahuje také značné množství sodíku, sulfátů a volného oxidu uhličitého. Právě její složení dává prameni charakteristickou chuť i účinky.
Historicky se voda využívala při pitné léčbě i ke koupelím. Tradiční lázeňské využití se spojovalo především s obtížemi zažívacího ústrojí, jater, žlučníku, slinivky a s poruchami metabolismu. Pro návštěvníka je ale důležité počítat s tím, že nejde o běžnou stolní vodu. Křížový pramen má projímavý účinek a jeho popíjení by mělo zohlednit zdravotní stav člověka. Ochutnávka proto nemusí znamenat vypít velké množství.
Pavilon, kolonáda a zlatý kříž
Současný pavilon je součástí historického lázeňského areálu a samostatně je evidován také v památkovém katalogu. Jeho nejvýraznějším prvkem zůstává kopule se zlatým křížem, která se stala jedním z vizuálních symbolů Mariánských Lázní.
Hlavní lázeňská kolonáda vznikla v letech 1888 až 1889. Na její vývoj navázala také rozsáhlá obnova či přestavba podoby kolonády Křížového pramene z let 1912 až 1913. Dostupné popisy se v označení této stavební etapy liší – někdy hovoří o replice, jindy o kopii nebo kolonádě. Jisté však je, že dnešní podoba je výsledkem dlouhé proměny místa, které se z jednoduchého prameniště změnilo v reprezentativní lázeňský prostor.
Nehrův odkaz pod střechou pavilonu
Historii Křížového pramene připomíná také bronzová busta Johanna Josefa Nehra. V pavilonu byla odhalena roku 1857 a jejím autorem byl pražský sochař Emanuel Max. Nehr je považován za medicínského zakladatele mariánskolázeňského lázeňství a právě jeho působení pomohlo proměnit zdejší prameny v základ budoucího lázeňského města.
Při návštěvě tak stojí za to nevnímat pavilon jen jako místo, kde se nabírá minerální voda. Je to také malá připomínka lidí, staveb a rozhodnutí, která utvářela podobu celých Mariánských Lázní.
Tip na procházku lázeňským centrem
Pavilon Křížového pramene je přístupný na hlavní kolonádě, podle městských informací denně od 6 do 18 hodin. Návštěvu lze snadno spojit s procházkou po kolonádě, zastávkou u Zpívající fontány a okruhem historickými parky. Právě v tomto propojení vynikne hodnota místa nejlépe: pramen, architektura, zeleň i lázeňský společenský život zde tvoří jeden celek.
Mariánské Lázně jsou od července 2021 součástí památky UNESCO Slavná lázeňská města Evropy. Křížový pramen k tomuto příběhu patří jako jedno z míst, kde se potkává přírodní bohatství, léčebná tradice a architektura, která dokázala dát minerálnímu prameni podobu městského symbolu.