Na první pohled zaujmou bílé fasády, ploché střechy a velká okna. Skutečné kouzlo kolonie Baba se však ukáže teprve ve chvíli, kdy člověk začne sledovat celý soubor: jak domy sedí ve svahu, jak se otevírají k výhledům a jak jejich uspořádání ovlivňuje světlo, soukromí i každodenní pohyb obyvatel.
Právě na tento celek se zaměří komentovaná procházka v neděli 8. listopadu 2026. Nejde jen o obhlídku několika známých vil, ale o výpravu za architekturou, urbanismem a představou moderního bydlení, která v Československu získala konkrétní podobu.
Československá kapitola evropského Werkbundu
Osada Baba vznikala v hlavní etapě mezi lety 1932 a 1936 jako jedna ze šesti evropských kolonií inspirovaných německým Werkbundem. Tyto obytné soubory měly ukázat, jak může vypadat kvalitní a moderní bydlení, pokud se propojí architektura, design a promyšlené plánování.
Československým organizátorem byl Svaz československého díla. Na Babě se nakonec uskutečnilo 33 vil, na jejichž návrzích se podíleli například Pavel Janák, Josef Gočár, Ladislav Žák, Oldřich Starý, Hana Kučerová-Záveská nebo nizozemský architekt Mart Stam. Každý dům má vlastní výraz, přesto celek nepůsobí nesourodě.
Baba se v tomto ohledu liší od některých dalších evropských výstavních kolonií. Netvoří ji bytové domy ani typizované řady stejných staveb, ale rodinné vily navrhované pro konkrétní stavebníky. Důležitou součástí příběhu proto není jen architekt, ale také budoucí obyvatel a jeho představa o životě v novém domě.
Ulice, které pracují se svahem a výhledem
Urbanistické řešení vytvořil Pavel Janák. Parcely jsou rozloženy na jižním svahu mezi kostelem svatého Matěje a umělou zříceninou Baba. Čtyři přibližně rovnoběžné ulice a šachovnicové uspořádání nebyly samoúčelné. Měly omezit vzájemné zastínění domů a nabídnout co nejlepší výhled směrem k Vltavě a Pražskému hradu.
Při procházce je proto dobré nevnímat pouze jednotlivé fasády. Pozornost si zaslouží také odstupy mezi domy, terén, zahrady, oplocení a průhledy mezi stavbami. Moderní architektura zde není izolovaným objektem postaveným na parcele, ale součástí promyšleného obytného prostředí.
Typické jsou ploché střechy, sluneční terasy, pásová okna a jednoduché geometrické hmoty. Jejich smyslem nebyla jen estetika. Architekti řešili přístup světla, spojení interiéru se zahradou i možnost trávit čas venku. Dům měl být praktický, zdravý a přizpůsobený novému životnímu stylu.
Vily pro umělce, designéry i kulturní osobnosti
Mezi stavebníky patřili například grafik a designér Ladislav Sutnar, malíř Cyril Bouda, historik Karel Herain nebo ředitel Národního divadla Stanislav Mojžíš. Jejich domy připomínají, že Baba nebyla anonymním developerským projektem. Vznikala v dialogu mezi architektem a člověkem, který měl v navrženém prostoru skutečně žít.
Jedním z nejznámějších domů je Sutnarova vila, která je od roku 2000 individuálně chráněnou kulturní památkou. Památková ochrana se však netýká pouze efektních stavebních detailů. Důležitá je také celková urbanistická struktura, zahrady, oplocení a vztah domů k veřejnému prostoru.
Procházka živou památkovou čtvrtí
Kolonie Baba je dnes součástí městské památkové zóny a od roku 2020 také evropského projektu obytných souborů Werkbundu. Spolu s lokalitami ve Stuttgartu, Vratislavi, Vídni a Brně získala označení Evropské dědictví. Její význam tak přesahuje pražské Dejvice: představuje československý příspěvek k mezinárodní debatě o moderním bydlení.
Procházka začne podle dostupných údajů u autobusové zastávky U Matěje, kde Praha instalovala interaktivní informační panely. Ty představují Babu i další evropské soubory Werkbundu. Obdobné vycházky trvají přibližně dvě hodiny a mívají omezenou kapacitu, konkrétní podmínky pro listopadový termín je proto vhodné předem ověřit u pořadatele.
Protože jde o stále obývanou čtvrť, probíhá návštěva především z veřejných ulic. Do soukromých vil ani zahrad není možné vstupovat bez výslovného pozvání. Právě ohleduplný pohled zvenčí ale k pochopení Baby stačí: její největší hodnotou není jediný ikonický dům, nýbrž dochovaný celek, v němž architektura, krajina a každodenní život stále tvoří jeden celek.