Monumentální Černínský palác zná zvenčí téměř každý, kdo prochází Hradčany. Méně lidí však ví, že za jeho zdmi se rozkládá zahrada, v níž se potkává barokní reprezentace s krajinářskou úpravou první republiky. Zahrada Černínského paláce není jen zeleným doplňkem obrovské stavby. Je sama o sobě dokladem toho, jak se měnil celý areál i Praha kolem něj.
Barokní zahrada s vodou na hlavní ose
Budování zahrady začalo roku 1693 podle koncepce italského architekta Francesca Carattiho. Na výsledné podobě se podíleli také Domenico Egidio Rossi a František Maxmilián Kaňka. Areál byl dokončován v první polovině 18. století a uzavřen roku 1723.
Původní návrh vycházel z přísné osové symetrie. Už v letech 1693 až 1694 vznikl velký bazén a rezervoár, který zásoboval vodotrysk. Na hlavní ose zahrady pak přibyla vodní kaskáda. Dnešní návštěvník tak stále vnímá základní barokní princip: pohled zahradou vede přes vodní prvky, terasy a pravidelně tvarovanou zeleň.
Výrazným prvkem je také takzvaný Kaňkův, někdy označovaný jako Kaňkovský, letohrádek. Stavba z poloviny 18. století sloužila jako oranžerie a podle turistických materiálů ji zdobily busty z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Tradiční název letohrádek spojuje s Františkem Maxmiliánem Kaňkou, jeho přímé autorství však není spolehlivě doloženo. Za možného autora projektu se považuje zednický mistr Jakub Schedel nebo Anselmo Lurago.
Od šlechtické reprezentace ke kasárenskému dvoru
Zahrada nebyla ušetřena dramatických událostí. Těžce ji poškodily válečné události v letech 1741 až 1742 a další zásahy při pruském obléhání Prahy roku 1757. Na zahradním průčelí paláce byla roku 1746 umístěna socha Herkula bojujícího s hydrou od Františka Ignáce Platzera. Originál dnes chrání interiér paláce, zatímco na původním místě je kopie.
Ještě větší proměna přišla po roce 1851, kdy areál přešel k c. k. ženijnímu ředitelství. Palác byl v letech 1855 až 1856 přestavěn na kasárna a zahrada zasypána přibližně metrovou vrstvou navážky. Z reprezentativního prostoru se stal hospodářský dvůr se stájemi pro zhruba 150 koní, kůlnami a kovárnou. Letohrádek byl obestavěn a využíván jako kovárna a sklad.
První republika zahradě vrátila její podobu
Po vzniku Československa byl palác určen pro potřeby ministerstva zahraničí. Při rekonstrukci ve 30. letech 20. století se pod navážkou objevily pozůstatky starších zahradních konstrukcí. Z původních kašen se dochovaly především dlažby, části zdí a fragmenty výzdoby. Obnova proto nemohla být přesnou kopií barokního stavu.
Celkovou rekonstrukci areálu v letech 1929 až 1934 vedl architekt Pavel Janák, na zahradě spolupracoval Otokar Fierlinger. Výsledkem je promyšlené spojení historie s modernější prvorepublikovou představou reprezentativní zahrady. Prostor mezi palácem a letohrádkem navazuje na francouzskou, respektive barokně geometrickou úpravu. Najdeme zde bazén s vodotryskem, kaskádovitou fontánu a pečlivě tvarované tisy.
Druhá část zahrady má volnější charakter a připomíná anglický krajinářský park. Právě tento kontrast patří k jejím nejzajímavějším vlastnostem. Návštěvník během jediné procházky přechází od pravidelnosti osy a terasních zdí k volnější kompozici, vzrostlé zeleni a klidovým místům.
Klidné místo naproti Loretě
Mezi obě části zahrady byl v roce 1990 umístěn historický hraniční kámen z česko-bavorského pomezí. Tehdejší československý ministr zahraničí Jiří Dienstbier jej obdržel jako symbol nových vztahů po pádu železné opony. I tento detail připomíná, že zahrada dnes není pouze historickou kulisou, ale součástí živého areálu české diplomacie.
Další generální obnova proběhla v letech 1994 až 1997 pod vedením architekta Pavla Kupky. V letech 2007 až 2008 následovala obnova porostů a úprava barevného řešení letohrádku. Zahrada je kulturní památkou od roku 1958 a památkově chráněné jsou mimo jiné její kašny a terasní zdi.
Veřejnosti se zahrada obvykle otevírá v sezoně, zpravidla o víkendech, a vstup bývá zdarma. Vchází se samostatným vstupem naproti Loretě, nikoli přes interiéry paláce. Protože se režim může měnit podle provozu ministerstva nebo dalších okolností, vyplatí se před návštěvou ověřit aktuální informace. Na místě je třeba počítat s pravidly reprezentativního prostoru: trávníky nejsou určeny k volnému pobytu a psi sem nemají přístup.
Černínská zahrada se hodí jako klidná zastávka při procházce Hradčany. Lze ji spojit s návštěvou Lorety, prohlídkou okolí Nového Světa i obdivováním téměř 140 metrů dlouhého průčelí Černínského paláce. Právě spojení monumentální architektury, vody, zeleně a vrstev českých dějin dává tomuto místu výjimečnou atmosféru.