Monumentální betonové stavby druhé poloviny 20. století někdo odmítá jako nevlídné kolosy, jiný v nich vidí odvážnou a promyšlenou architekturu. Právě tento spor otevře komentovaná prohlídka Drsná poezie brutalistické architektury, která se 19. září 2026 uskuteční ve Veletržním paláci v Praze.
Brutalismus není jen beton
Prohlídka se zaměří na brutalistní architekturu v Československu a na to, jak vznikala v domácích i mezinárodních souvislostech. Návštěvníci se nebudou věnovat pouze vzhledu staveb, jejich výrazným konstrukcím a surovým materiálům. Výklad připomene také dobu, ve které tyto stavby vznikaly – období rychlé modernizace, rozvoje veřejných služeb, hromadného bydlení, dopravy a nové infrastruktury.
Architektura 60. až 80. let byla úzce propojena s představou moderního života. Stavby měly sloužit práci, vzdělávání, kultuře i volnému času a často se stávaly viditelnými symboly společenských změn. Prohlídka proto může nabídnout jiný pohled na objekty, které dnes vnímáme jako součást městské scenérie, ale jejich původní význam už nemusí být na první pohled zřejmý.
Machoninovi, Šrámkovi i Karel Prager
Výklad vedený historičkou umění Markétou Čejkovou představí významné osobnosti československé architektury. Mezi připomínané autory patří manželé Věra a Vladimír Machoninovi, Alena a Jan Šrámkovi nebo Karel Prager. Jejich tvorba ukazuje, že architektura socialistického Československa nebyla jednotným stylem ani izolovaným jevem.
Domácí architekti reagovali na zahraniční podněty, současně ale pracovali s místními podmínkami, technologiemi a potřebami společnosti. Debata o brutalismu se tak nemusí zastavit u otázky, zda je konkrétní budova hezká, nebo ošklivá. Zajímavější je sledovat, jaké měla ambice, komu sloužila a co vypovídá o době svého vzniku.
Expozice, která spojuje stavby s každodenností
Prohlídka proběhne ve stálé expozici Národní galerie Praha 1956–1989: Architektura všem, umístěné ve 2. patře Veletržního paláce. Expozice nepředstavuje architekturu jako izolovaný svět návrhů a stavebních plánů. Propojuje ji s bydlením, designem, technologiemi, komunikací, prací, spotřebou, kulturou i volným časem.
Vedle děl ze Sbírky architektury Národní galerie Praha využívá také fotografie, filmové materiály z Národního filmového archivu a dobové publikace. Zastoupeni jsou například Václav Aulický, František Cubr, Karel Prager, Alena Šrámková nebo kolektiv SIAL Liberec. Návštěva tak umožňuje vnímat návrhy i stavby v širším obrazu tehdejšího Československa.
Modernismus na jednom místě
Samotný Veletržní palác tvoří k tématu pozoruhodný protějšek. Budova vznikla v letech 1925 až 1928 podle návrhu Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla jako funkcionalistický prostor pro veletrhy. Od roku 1976 je sídlem Národní galerie Praha. Její dějiny přitom poznamenal rozsáhlý požár v srpnu 1974, po němž následovala rekonstrukce dokončená až v 90. letech.
Na jednom místě se tak setkávají dvě důležité vrstvy architektury 20. století: meziválečný funkcionalismus samotné budovy a poválečná architektura představovaná v její expozici. Pro návštěvníka, který chce poznávat česká města prostřednictvím jejich staveb, jde o příležitost sledovat proměnu představ o moderním prostoru v průběhu několika desetiletí.
Kdy a jak se prohlídky zúčastnit
Program se koná v sobotu 19. září 2026 od 14:00 do 15:30 a je součástí cyklu O umění zblízka. Zároveň připadá na období Dnů evropského dědictví. Sraz je u pokladen Veletržního paláce na adrese Dukelských hrdinů 47 v Praze 7. Rezervace probíhá přes GoOut; vstupné je podle aktuálních údajů Národní galerie Praha 120 korun, snížené 80 korun.
Veletržní palác je dostupný metrem C ze stanice Vltavská nebo tramvají na zastávku Veletržní palác, případně Strossmayerovo náměstí. Protože se termín i podmínky programu mohou změnit, vyplatí se před návštěvou ověřit aktuální informace u pořadatele. Prohlídka je určena všem, kdo chtějí brutalismus poznat nejen jako výrazný architektonický styl, ale také jako svědectví o společnosti, která jej vytvořila.