Jedno z nejzajímavějších setkání s Vincentem van Goghem v Česku čeká návštěvníky ve Veletržním paláci. Národní galerie Praha zde představuje obraz Zelené obilí z roku 1889, dílo vzniklé v jednom z nejdůležitějších období umělcovy tvorby. Van Goghův motiv obilného pole tu ovšem není izolovanou atrakcí – je součástí širšího příběhu evropského umění přelomu 19. a 20. století.
Zelené obilí a příběh francouzské sbírky
Obraz se do československých sbírek dostal v souvislosti s významným nákupem francouzské sbírky pro československý stát v roce 1923. Nejde tedy jen o slavné jméno na stěně, ale také o připomínku kulturních ambicí mladé republiky a jejích vazeb na francouzské umění.
Ve Veletržním paláci je Zelené obilí zasazeno do kontextu moderního evropského malířství. Návštěva proto dává smysl i těm, kteří nechtějí vidět pouze jeden van Goghův obraz, ale zajímá je proměna výtvarného jazyka, práce s barvou a cesta od tradičního zobrazení skutečnosti k modernímu umění. Před návštěvou je vhodné ověřit aktuální podobu expozice a vystavení konkrétního díla, protože instalace se mohou měnit.
Veletržní palác stojí na adrese Dukelských hrdinů 47 v Praze 7. Dostupný je například metrem C přes stanici Vltavská nebo tramvají na zastávky Veletržní palác a Strossmayerovo náměstí. Prohlídka zde může být součástí delšího programu věnovaného modernímu a novějšímu umění.
Buštěhrad jako město mozaik
Od galerijního sálu vede další van Goghova stopa do Buštěhradu. Město je známé množstvím mozaik ve veřejném prostoru, které propojuje Mozaiková stezka. Díla vznikají mimo jiné v dílně manželů Jarošových, kde se pracuje s ručně štípanými keramickými střepy. Výsledkem jsou drobné i rozměrné obrazy, které člověk potkává přímo v ulicích.
Součástí stezky je také mozaika inspirovaná van Goghovým obrazem. V dostupných městských materiálech se objevuje označení Hvězdná obloha; někdy se v souvislosti s buštěhradskou mozaikou uvádějí také Slunečnice. Přesný název i umístění je proto nejlepší ověřit v aktuální mapě stezky nebo přímo v místním infocentru.
Právě zde je rozdíl oproti návštěvě galerie nejvýraznější. Van Goghův rukopis se mění v trvalou součást města, kterou lze objevit během procházky. Buštěhrad tak nabízí zážitek vhodný i pro rodiny a návštěvníky, kteří dávají přednost umění spojenému s pohybem a poznáváním místní architektury.
Hodslavice: když obrazy ožijí v telefonu
Třetí podoba van Goghovy přítomnosti se nachází v Hodslavicích na Novojičínsku. Zdejší Galerijní ulice funguje jako venkovní galerie historických černobílých fotografií ze života obce. Na první pohled jde o připomínku minulosti, při použití chytrého telefonu se však jednotlivé panely mohou proměnit v bránu do barevného světa inspirovaného slavnými van Goghovými obrazy.
Instalace pracuje s rozšířenou realitou, animovaným příběhem a dalšími digitálními prvky. V jednom z děl se objevuje také hodslavický rodák František Palacký. Návštěvník tak nesleduje pouze reprodukci uměleckého motivu, ale propojuje historii obce s moderní technologií a známou evropskou malbou.
Pro plný zážitek je potřeba chytrý telefon a aplikace Galerijní určená pro Hodslavice. Návod ke stažení je u prvního panelu na cihlové zdi a na místě bývá k dispozici bezplatná wi-fi. Funkčnost aplikace se může v čase měnit podle technického stavu instalace a dostupnosti aplikace, proto je dobré počítat i s touto praktickou stránkou návštěvy.
Tři způsoby, jak poznat jednoho malíře
Pražský Veletržní palác, buštěhradská mozaiková stezka a hodslavická Galerijní ulice ukazují tři odlišné cesty k van Goghovi. V Praze stojí v centru pozornosti originál a dějiny sběratelství, v Buštěhradu ruční práce a veřejný prostor, zatímco v Hodslavicích se do hry zapojuje digitální technologie.
Společné mají to, že umění nevnímají jako uzavřenou záležitost dostupnou jen ve velkých muzeích. Van Gogh se díky nim objevuje v galerii, na městské zdi i na displeji telefonu – pokaždé jinak a s jinou atmosférou.