Vypadají jako obří betonové kostky, ale jejich úkolem není jen zdobit ulice. Betonová křesla a další prvky projektu Brnox II propojují veřejné umění s praktickým využitím. V brněnském Bronxu nabízejí místo k posezení, pomáhají s orientací a zároveň upozorňují na historii i současnost této výrazné části města.
Projekt pracuje s černobílým vizuálním jazykem, který se objevuje na mobiliáři, zdech, kanalizačních poklopech i dalších prvcích veřejného prostoru. Díky tomu jednotlivé instalace nepůsobí jako izolované objekty, ale jako části širšího systému. Při procházce tak návštěvník nevnímá jen jedno betonové křeslo, nýbrž celou čtvrť jako galerii pod širým nebem.
Od průvodce k proměně ulic
Za projektem stojí výtvarnice Kateřina Šedá. Brnox II navazuje na její publikaci BRNOX – průvodce brněnským Bronxem z roku 2016, která představila lokalitu prostřednictvím deseti tras. Kniha získala cenu Magnesia Litera a stala se základem pro další přemýšlení o tom, jak lze místo představit obyvatelům i návštěvníkům jinak než jen skrze zažitou nálepku.
Studii Brnox II zadala Kancelář architekta města Brna v roce 2016, samotná realizace začala o několik let později. Na návrhu spolupracovali také grafická designérka Kristína Drinková, Georgi Dimitrov a architektonická studia ORA a ELLEMENT. Cílem nebylo vytvořit jedinou atrakci, ale postupně propojit různá veřejná prostranství a dát jim společný charakter.
Křeslo jako orientační bod i odpočívadlo
Betonový mobiliář má překvapivě promyšlenou konstrukci. Základem je prefabrikovaný betonový prvek, který doplňuje ohýbaný ocelový sedák nebo opěrák. Výrobní dokumentace počítá s několika variantami: od kostky se sedákem přes typ s opěrkou až po prvek připomínající klasické křeslo. Existují také různé podoby betonových sedacích sloupků.
Kovové části jsou žárově pozinkované a grafika se na beton nebo kov nanáší pomocí šablony. Velká křesla či sestavy váží podle dobových zpráv přibližně 600 kilogramů, takže nejde o lehký mobiliář, který by bylo možné libovolně přesouvat. Jejich hmotnost je součástí výtvarného účinku: objekty působí pevně, téměř monumentálně, a v ulicích vytvářejí nepřehlédnutelné body.
Instalace byly uváděny například ve Vranovské ulici, naproti základní škole v Merhautově ulici nebo u řeky Svitavy na nábřeží či cyklostezce. Přesné rozmístění se však může v průběhu času měnit, a při návštěvě proto není jisté, že všechny prvky zůstávají na původních místech.
Parčík Pohoda jako místo pro sousedství
Jednou z nejviditelnějších částí širší proměny je parčík Pohoda na nároží ulic Cejl a Vlhká. Z dříve zanedbané plochy se měl stát prostor pro odpočinek, hru i setkávání. Přibyly zde lavičky, lehátko, houpačka, herní plocha a osvětlení. Výrazným prvkem jsou právě velká černobíle vzorovaná betonová křesla.
Jejich význam nespočívá jen v neobvyklém vzhledu. Veřejný prostor mohou využívat různé věkové skupiny a odpočinkové prvky dávají lidem důvod se na místě zdržet. Právě takové drobné změny mohou ovlivnit, zda člověk určitou ulicí pouze projde, nebo ji začne vnímat jako součást živé čtvrti.
Bronx s vrstevnatou minulostí
Označení brněnský Bronx není názvem samostatné městské části. Jde o neformální označení území o rozloze přibližně 63 hektarů, které zasahuje do Brna-středu a Brna-severu. Lokalita má průmyslové kořeny, připomíná někdejší význam textilní výroby i historii káznice a nese také paměť transportů Židů a Romů za druhé světové války.
Brnox II se tuto minulost nesnaží zakrýt. Spíše ji doplňuje novou vrstvou: výrazným vizuálním systémem a úpravami míst, která mohou sloužit každodennímu životu. Kdo se sem vydá, může spojit procházku kolem ulic Cejl, Vlhká, Hvězdová, Vranovská a Merhautova s návštěvou parčíku Pohoda a hledáním černobílých zásahů ve veřejném prostoru. Nejde o uzavřenou atrakci s jediným vstupem, ale o městskou procházku, při níž se umění objevuje přímo mezi domy.