Na hřbitově v Bílé Vodě připomínají řady řádových náhrobků příběh nucené internace, která zasáhla stovky řeholnic. První transport sester sem dorazil 28. září 1950. V dalších letech se obec na severu Olomouckého kraje stala místem, kde ženy z různých řeholních komunit žily daleko od původních působišť, často v pokročilém věku nebo ve špatném zdravotním stavu.
Místo, kam režim soustředil řeholnice
Po roce 1951 zůstávaly v Bílé Vodě především starší sestry a ženy, které nebyly schopné práce. Část mladších řeholnic úřady přemístily do Javorníka. Během let nuceného pobytu prošlo Bílou Vodou přibližně tisíc řeholnic; v jednu dobu jich tu podle údajů obce bývalo až 450.
Hřbitov je hmatatelnou stopou tohoto období. Pohřbeno je zde zhruba 700 až 750 řeholních sester, většina z kongregace Chudých školských sester de Notre Dame. Své místo posledního odpočinku tu mají také členky dalších řádů a kongregací. Jednotlivé náhrobky tak připomínají nejen osudy žen, ale i rozmanité řeholní komunity, jejichž členky se ocitly v odlehlé obci.
Hřbitov získal v roce 2000 status kulturní památky, a to na padesáté výročí násilné internace sester. Jeho význam nespočívá jen v jednotlivých hrobech: zachovává také paměť na zásah režimu do života řeholních komunit a na dlouhá léta, která ženy v Bílé Vodě strávily.
Společný hrob obětí pochodu smrti
Další výraznou částí hřbitova je společný hrob třinácti obětí pochodu smrti z Osvětimi-Březinky. Jejich ostatky byly původně pohřbeny jinde. Hrob se podařilo najít 14. září 1945 na základě informací německých starousedlíků. Jména obětí se nepodařilo zjistit, a místo proto připomíná lidi, jejichž životní příběhy zůstaly z větší části neznámé.
V souvislosti s válečnými oběťmi se uvádějí také pohřby několika vojáků, jejichž přesné umístění na hřbitově ale není známo. Dochovaly se úmrtní listy dvou sovětských vojáků a jednoho příslušníka SS; muzeum zmiňuje také plán hrobu dalšího německého vojáka. Tyto informace je důležité odlišovat od společného hrobu třinácti obětí pochodu smrti, jehož poloha je známá.
Piaristé, kaple a šlechtická hrobka
Historie místa je starší než příběh internovaných řeholnic. Na hřbitově jsou pohřbeni také piaristé, kteří působili na místním gymnáziu. Bílá Voda tak nese stopu zdejší školské tradice i doby, kdy řádoví duchovní formovali místní vzdělávání.
U východní zdi stojí hrobka rodu de Ambly, spojovaná mimo jiné s rytmistrem Ludvíkem hrabětem d'Ambly. Areál doplňuje kaple z 19. století, nedaleký klasicistní kříž a socha žehnajícího Krista. Tu hřbitovu darovali manželé Carl a Magdalena Marxovi. Tyto prvky dávají místu další historické vrstvy, aniž by zastínily jeho nejvýraznější svědectví o internaci.
Pietní zastavení v Bílé Vodě
Hřbitov leží téměř v centru obce, vedle obchodu Jednota. Vstoupit lze od cesty vedoucí obcí; další brána se nachází u cesty směrem na Złoty Stok. Při návštěvě stojí za to dopřát si čas a vnímat místo jako celek: od řádových náhrobků přes kapli až po společný hrob obětí pochodu smrti.
Otevírací doba se mění podle ročního období, proto je rozumné ověřit ji před cestou. Pokud chcete také prohlídku muzea s výkladem, je třeba se podle jeho pokynů přihlásit s předstihem. Hřbitov není jen zastávkou při poznávání Bílé Vody, ale především pietním místem, které si žádá klid a ohleduplnost.