Jen málokteré místo v Praze spojuje Nobelův vynález, tragické průmyslové exploze a výrobu zábavní pyrotechniky tak výrazně jako bývalá dynamitka v Bohnicích. Historický areál leží v Zámecké rokli na pravém břehu Vltavy, u ústí Čimického potoka. Z jedné strany jej obklopuje přírodní památka Zámky, z druhé údolí řeky a svahy severní Prahy.
Právě odlehlost byla při výběru místa zásadní. Výroba výbušnin potřebovala odstup od obydlených částí města, zároveň se hodila blízkost Vltavy a možnosti říční dopravy. Údolí však bylo poměrně stísněné a továrna nikdy nezískala přímé železniční spojení. To později omezovalo její rozšiřování i konkurenceschopnost.
První dynamitová továrna v monarchii
Podnik založila roku 1868 společnost Alfred Nobel & Co. Výroba byla zahájena v roce 1870 a historické prameny areál označují jako Dynamit-Fabriken vorm. Alfred Nobel & Company. Zámky se podle místní naučné stezky staly první továrnou na dynamit v Rakousku-Uhersku a přibližně šestou na světě.
V některých místních materiálech se uvádí, že provoz byl zahájen 15. května 1870 za osobní účasti Alfreda Nobela. Jeho přítomnost v Praze při této příležitosti však není spolehlivě doložena. Jisté je, že výstavbu podporoval Nobelův koncern a významnou roli při prosazování podniku v Praze sehrál obchodník August Schram, distributor Nobelova dynamitu v Čechách.
Začátky nebyly klidné. Na přelomu let 1870 a 1871 došlo ke dvěma explozím, které si podle dochovaných údajů vyžádaly celkem patnáct obětí, převážně mladých dělníků z okolních obcí. Nejmladším z nich byl šestnáctiletý Václav Brožek z Bohnic. Další, už méně tragické výbuchy následovaly i v pozdějších letech.
Od trhavin k umělým hnojivům
Po katastrofách se výrobní objekty znovu budovaly a postupně se zpřesňovala bezpečnostní pravidla. Produkce dynamitu vzrostla zhruba ze 150 tun v roce 1871 na 300 tun v roce 1885. Na počátku 20. století se výroba pohybovala kolem pěti set tun ročně.
Podnik se přitom neomezoval pouze na dynamit. Už od 70. let 19. století se zde vyráběly také další průmyslové trhaviny, později například chloratit a astralit. S areálem souvisel i závod na umělá hnojiva, který založil August Schram v nedalekém Lísku, později známém jako Šrámovka. Využíval odpadní kyseliny vznikající při výrobě dynamitu, zejména k produkci superfosfátu. Bohnická továrna tak měla i neobvyklou chemickou návaznost na zemědělský průmysl.
Význam závodu postupně oslabovala konkurence větších podniků, zejména továrny v Bratislavě otevřené roku 1873. Po vzniku Československa se strategická výroba výbušnin soustředila do nově budovaného závodu v Semtíně u Pardubic.
Janeček, granáty a pyrotechnika
Novou kapitolu otevřel rok 1923, kdy areál koupil konstruktér a zbrojař František Janeček, pozdější zakladatel Jawy. V Zámcích se vyráběly mimo jiné ruční granáty vzoru 21 s bezpečnostní zápalkou. Později se zde uplatnila také zábavní pyrotechnika, která se do historie areálu zapsala výrazněji než samotný dynamit.
Za německé okupace zde působila chemicko-technická továrna M. Becker a vyráběl se střelný prach ve spolupráci s Waffenwerke-Brünn. Po znárodnění v březnu 1946 podnik přešel pod národní podnik Zbrojovka Brno. V poválečných desetiletích se areál spojoval také s podniky Konstrukta Praha, Jiskra a Řempo. Výroba zábavní pyrotechniky podle dostupných údajů skončila v roce 1994.
Průmyslová paměť ukrytá za plotem
Areál měl od počátku i obytnou a sociální funkci. Pro dělníky a další zaměstnance zde vznikaly obytné domy, v roce 1887 přibyla závodní jídelna a osm bytů. Historické budovy byly vedeny mimo jiné pod čísly popisnými 42, 43 a 45 až 52. Dochované objekty, průmyslový komín a sevřená krajina rokle dodnes vytvářejí působivý obraz někdejšího továrního světa.
Samotná dynamitka je však soukromým areálem a není běžně volně přístupná. Současně používaný provozní bod se nachází na adrese V Zámcích 41 v Praze 8. Příležitostný vstup může být umožněn při konkrétních organizovaných akcích, jinak je nutné respektovat oplocení a bezpečnostní režim. Z veřejných cest lze vnímat především zasazení továrny do Zámecké rokle, okolní přírodní památku, údolí Vltavy a některé dochované stavby.
Návštěva okolních stezek v prostoru Zámků, Drahanského a Bohnického údolí tak nabízí možnost poznat místo alespoň zvenčí. Bývalá dynamitka připomíná, že průmyslová historie Prahy se neodehrávala jen v hustě zastavěných čtvrtích, ale také v odlehlých roklích, kde se přírodní krajina na dlouhá desetiletí setkala s chemií, výbušninami a zbrojní výrobou.