V Bohnicích se zachovalo pohřebiště, které není jen připomínkou někdejšího psychiatrického ústavu. Na zhruba dva a půl hektaru se tu vrství příběhy pacientů, ošetřovatelů, řádových sester i lidí, které do Prahy přivedla první světová válka. Bohnický ústavní hřbitov byl dokončen a vysvěcen 12. září 1909. O dva dny později zde pohřbili jedenáctiletého Františka Janovského, jehož pohřeb je považován za první známý.
Nejen pacienti ústavu
Za dobu provozu zde spočinulo přibližně 4 300 lidí. Nešlo pouze o pacienty bohnického ústavu: pohřbívali se tu také jeho zaměstnanci a další lidé, kteří byli s jeho chodem spojeni. Úplný soupis všech pohřbených ani přesná identifikace jednotlivých hrobů však nejsou doloženy, a proto je namístě mluvit o přibližném počtu.
Výraznou kapitolou jsou válečné osudy. V Bohnicích byli během první světové války hospitalizováni také lidé přemístění z Tridentska a na hřbitově našli místo posledního odpočinku italští vojáci i pacienti. Badatelská práce identifikovala 48 pohřbených osob italské národnosti. Jejich příběh připomíná, že válečné dění zasahovalo i do míst, která si s frontou obvykle nespojujeme.
Válečnou minulost připomíná mohyla věnovaná vojákům a dalším obětem první světové války, které zemřely během hospitalizace v Bohnicích. V roce 1932 byl posvěcen také památník věnovaný Italům. Do osudu hřbitovní kaple zasáhla válka rovněž: v lednu 1917 byl její zvon odevzdán pro válečné účely.
Kaple otevřená nebi
Součástí areálu je kaple s márnicí. V roce 1989 ji vypálili vandalové a zůstalo po ní poškozené historické zdivo. Obnova dokončená v roce 2026 zachovala obvodové zdi a doplnila je konstrukcí z cortenové oceli, která nahrazuje původní krovy. Výsledkem není uzavřená kaple v tradiční podobě, ale pietní prostor otevřený směrem k nebi. Slavnostně byl obnovený prostor otevřen 1. října 2026; aktuální možnost vstupu do kaple je vhodné ověřit před návštěvou.
Pravidelné pohřbívání skončilo v souvislosti se zrušením ústavní duchovní správy v roce 1951. Od roku 1963 měl areál ve správě Pohřební podnik hlavního města Prahy, který jej nevyužíval. Hřbitov postupně zarůstal a chátral. Dobrovolnická snaha o jeho záchranu začala v roce 2013. Po vyřešení majetkových vztahů přešel do správy městské části Praha 8, která zahájila postupnou revitalizaci.
Filmová stopa i pověsti
Hřbitov znají také diváci filmu Amadeus. Miloš Forman tu v roce 1984 natáčel scénu, v níž je Mozartovo tělo ukládáno do společného hrobu. Filmová připomínka působí na místě zvláštně, ale skutečné dějiny pohřebiště jsou dostatečně silné i bez přikrášlování.
Místo se někdy označuje jako „hřbitov bláznů“ a obklopují je různé pověsti. Vyprávění o známých osobnostech či paranormálních jevech ale nejsou spolehlivě doložena, proto je lepší vnímat je jako součást místního folkloru, nikoli jako historická fakta. Ústavní hřbitov si navíc nepleťte s běžným Bohnickým hřbitovem u kostela svatého Petra a Pavla.
Jak se na místo vydat
Vstup do areálu bývá podle návštěvnických informací volný a hřbitov je přístupný bez omezené otevírací doby. Přístup vede od ulice U Draháně. Z metra Kobylisy lze pokračovat autobusem do Bohnic a následně využít spoj směrem k zastávce U Draháně; konkrétní spojení se může měnit, proto se vyplatí zkontrolovat aktuální jízdní řád.
Jde především o pietní místo, nikoli o park. Držte se přístupných částí, respektujte hroby a zeleň a nevstupujte do prostor, kde probíhají práce. Komentované prohlídky mohou nabídnout hlubší pohled na historii areálu, jejich aktuální termíny je však dobré ověřit předem.