Nejzajímavější na krojovaných hodech v Bohuticích není pouze jejich program, ale příprava, která jim předchází. Místní chasa se do ní podle obecních zpravodajů pouští už během léta. Nacvičuje nástup, tance a zpěv lidových písní, vyrábí ozdoby z krepového papíru, zdobí areál Obůrky i sokolovnu a chystá máj, bez níž si tradiční slavnost nelze snadno představit.
Hody tak zůstávají především komunitní událostí. Nejde o folklor připravený jen pro návštěvníky, ale o společnou práci, do níž se zapojují mladí, děti i další obyvatelé obce. V roce 2025 se představilo třináct párů Bohutické chasy a k nim přibylo šestnáct malých tanečníků. Ti začali trénovat už v polovině července, takže se lidová tradice předává doslova z generace na generaci.
Průvod, tanec a večerní veselí
Hodový víkend se obvykle odehrává třetí zářijový víkend. Podle aktuálního turistického záznamu připadá ročník 2026 na sobotu 19. a neděli 20. září; přesný program je však vhodné před cestou ověřit u obce nebo pořadatelů.
Jedním z výrazných okamžiků bývá sobotní obchůzka krojované chasy po vsi, při níž účastníci zvou obyvatele na slavnost. Poté následuje průvod na místo konání, vystoupení dětí v krojích, nástup chasy, sólo stárků, zpěv a společné „živijó“. Večer patří zábavě, tanci, tombole a půlnočnímu překvapení. Nedělní část tradičně vedou mládci a nechybí při ní další hodové zvyklosti včetně strécovského zavádění.
Podoba slavnosti ale není neměnná. V roce 2024 déšť a bezpečnostní podmínky znemožnily postavit klasickou máju na place, a program se proto přesunul do tělocvičny. Místo velkého stromu posloužil menší ozdobený strom a při zvaní po obci nahradil kapelu obecní rozhlas. I taková improvizace ukazuje, že hody stojí na ochotě lidí hledat řešení a pokračovat společně.
Folklor mezi vinohrady
Bohutice leží v prostředí kounické vinařské oblasti, což se promítá i do atmosféry návštěvy. V místních vinicích se pěstují například Svatovavřinecké, Modrý Portugal, Frankovka a André, z bílých odrůd pak Zelené Veltlínské, Sauvignon nebo Müller-Thurgau. Víno zde není pouze kulisou hodového veselí, ale součástí místní identity a krajiny.
Na vinařskou tradici navazují čtyři obnovené zámecké sklepy. Sklep svatého Michala slouží mimo jiné k řízeným degustacím, zatímco sklep svatého Jana přibližuje nástroje a zařízení používané při pěstování révy a výrobě vína. Pokud si návštěvu naplánujete na celý den nebo víkend, představují sklepy přirozený doplněk k programu hodů. Dostupnost prohlídek je ale dobré ověřit předem.
Zámek, sochy a Lurdská jeskyně
Bohutice nabízejí více než jen hodové veselí. V centru obce stojí zámek s renesančním základem a arkádovou pavlačí z přelomu 16. a 17. století. Později jej rozšířili jezuité, kteří zde měli rezidenci ke správě okolního statku. V areálu býval také pivovar a panské sklepy.
Za pozornost stojí především expozice Bohutické křížové cesty. Tvoří ji soubor 54 dřevěných soch v životní velikosti, které vznikly ve 30. letech 20. století a do Bohutic se vrátily v roce 2007. S touto památkou souvisí naučná stezka Antonína Práška. Vede kolem kostela, památníku faráře Práška, Lurdské jeskyně a hřbitova až k soše svatého Václava.
Lurdská jeskyně byla vysvěcena v roce 1928 a stala se poutním místem. Výlet za hody tak může získat několik podob: od krojovaného průvodu a živé hudby přes víno až po klidnější procházku za sakrálními památkami. Za dobrého počasí stojí za návštěvu také vyhlídka u sochy svatého Michaela s výhledem do krajiny směrem k Pálavě.
Slavnost, která patří obci
Organizaci hodů zajišťuje Bohutická chasa, respektive místní mládež ve spolupráci s obcí. Z obecních záznamů vyplývá, že v roce 2025 mladí slavnost pořádali z vlastních prostředků a obec jim prominula poplatky ze vstupného. I díky tomu mají hody charakter dobrovolnické a spolkové práce, nikoli pouze jednorázové kulturní produkce.
Kdo chce Bohutice poznat v jejich nejživější podobě, může přijet právě v době hodů. Přesné místo konání i program se mohou měnit podle počasí a organizačních podmínek, proto je vhodné aktuální informace ověřit u Obecního úřadu Bohutice nebo u pořadatelů. Jisté však je, že zde návštěvník neuvidí jen kroje a tanec, ale také obec, která svou tradici stále sama tvoří.