Jen málokterá zřícenina působí tak malebně jako hrad Borotín. Dochované zdivo vystupuje nad hladinou Starozámeckého rybníka a rybníka Babince, které ostrožnu obklopují ze tří stran. Vodní hladina, zbytky věží a paláců i otevřená krajina vytvářejí obraz, kvůli němuž se sem vyplatí přijít nejen za historií, ale také za fotografiemi a klidnou procházkou.
Hrad nad vodou vznikal ve 14. století
První písemná zmínka pochází z roku 1356, kdy se v predikátu objevuje Vítek z Borotína z větve pánů z Landštejna. Za možného zakladatele hradu je považován právě on, jistotu však prameny neposkytují. Stavebně šlo o hrad bergfritového typu. Jeho základ tvořil palác, kruhová věž vystupující z obvodu a parkánová hradba. Později přibyla další věž, nová první brána a druhá palácová budova.
Dnes návštěvník uvidí především torzo válcové věže, části gotického paláce a jižního paláce. Dochovalo se také torzo vysunuté hranolové věže. V terénu lze rozpoznat pozůstatky příkopu a stopy po někdejším mostu. Zřícenina není upravena jako klasický hradní areál s pokladnou a pravidelnými prohlídkami, právě její syrovost ale patří k jejímu kouzlu.
Borotín v husitských časech
Dějiny hradu jsou úzce spojeny s pány z Landštejna a s neklidným 15. stoletím. Heřman z Landštejna a Borotína byl roku 1423 na Svatohavelském sněmu zvolen mezi zástupce kališníků v tehdejší zemské vládě. O několik let později se výrazně zapsal do dějin také Mikuláš z Landštejna a Borotína, jeden z hejtmanů táborské strany.
Když Mikuláš přešel k umírněné koalici, oblehlo hrad 21. května 1434 táborské vojsko. Borotín počátečním útokům odolal a obléhání nakonec neskončilo jeho dobytím. Hrad tak připomíná dobu, kdy se politické a vojenské spory neodehrávaly jen v centrech království, ale i na pevnostech ukrytých v krajině mezi Táborem a Jistebnicí.
Od opevněného sídla k romantické ruině
Po prodeji Janu Malovcovi z Pacova se hrad na delší dobu ztrácí z písemných pramenů. Roku 1613 jej Pavel Malovec prodal Kryštofu Vojkovskému z Milhostic. Vojkovští se zapojili do stavovského povstání a jejich majetek po bělohorské porážce postihla konfiskace. Dne 16. března 1623 byl hrad spolu s dvorem, pivovarem, městečkem Borotínem a dalšími vesnicemi prodán Polyxeně Lobkovské z Pernštejna.
Právě z roku 1623 pochází popis hradu jako pustého a bez krovu, zatímco hospodářský dvůr byl vypálen. V dalších staletích se zdivo zříceniny rozebíralo na stavební materiál pro okolní domy i pro hospodářské budovy. Chátrající pozůstatky byly v letech 1980 až 1982 konzervovány, aby se jejich nejcennější části zachovaly i pro další generace.
Mácha, pohádka a příběh bílé paní
Borotín má i výraznou romantickou a kulturní stopu. Místo je spojováno s návštěvou Karla Hynka Máchy a na hradě se nachází pamětní deska připomínající básníkovu návštěvu. Nelze však bez dalších dokladů tvrdit, že zde opakovaně pobýval nebo že právě tady vznikaly konkrétní literární motivy.
Zřícenina se objevila také ve filmu. V roce 1976 posloužila jako jedna z kulis pohádky Honza málem králem. K místu se váže rovněž pověst o bílé paní, která se má zjevovat na hradě nebo nad ním. Vyprávění o zavražděné dívce a nešťastné lásce patří do světa místních legend, nikoli mezi doložené historické události.
Výlet lze spojit s barokním dvorem
Proti zřícenině stojí hospodářský dvůr Starý zámek. S hradem se často spojuje stejným místním názvem, jde však o samostatný areál a odlišnou památku. Dvůr byl poprvé písemně uveden roku 1557 a podle obecních podkladů vznikl v prostoru původního neopevněného předhradí. Kulturní památkou je od roku 2003, především díky mimořádně dochované urbanistické dispozici s čelní vjezdovou branou.
Obnova dvora probíhá postupně od roku 2010. V bývalém ovčíně vznikla muzejní expozice a podkroví se využívá jako multifunkční výstavní prostor. Jeho přístupnost i případné občerstvení se řídí aktuálním programem, proto je vhodné ověřit si možnosti návštěvy předem.
Ze středu Borotína dojdete ke zřícenině přibližně za půl hodiny. K místu vede také autobusové spojení do zastávky Borotín–Starý zámek; železniční zastávka Sudoměřice u Tábora je vzdálena asi dva kilometry. Zřícenina je celoročně volně přístupná a bez vstupného. Počítejte však s nerovným terénem, nechráněnými okraji zdiva a respektem k případným soukromým pozemkům. Kdo chce delší trasu, může vyrazit po značení z Tábora, Jistebnice, Střezimíře nebo Balkovy Lhoty. Nejhezčí atmosféru mívá Borotín za ranního světla, na podzim nebo v zimě, kdy se silueta hradu výrazně odráží na hladině rybníka.