Největší překvapení kostela svatého Jeronýma v Sedlci čeká uvnitř. Stavba, která zvenčí působí především jako novorománský kostel, ukrývá secesně řešenou výmalbu. Podle místních turistických materiálů může jít dokonce o zřejmě jediný kostel v České republice vymalovaný v tomto stylu. Takové tvrzení je vhodné chápat s určitou rezervou, i tak ale výzdoba dodává památce mimořádnou osobitost.
Stavební časová osa na jednom místě
Kostel stojí na severní straně náměstí 7. května v Sedlci, který je dnes místní částí města Sedlec-Prčice. Jeho nejstarší počátky sahají do 11. nebo 12. století, přičemž románské jádro Národní památkový ústav přesněji řadí do třetí čtvrtiny 12. století. V písemných pramenech se kostel objevuje nejpozději roku 1352.
Nejstarší část připomíná především západní věž. Ve vyšších partiích se dochovaly zbytky dvou řad románských sdružených oken se sloupky. Jejich hlavice zdobily jednoduché řezby ptáka zobajícího bobule – drobný detail, který ukazuje na výtvarný svět raného středověku.
Ve 14. a 15. století prošel kostel gotickou přestavbou. Původně polokruhový presbytář získal polygonální závěr ze tří stran osmiúhelníku a gotickou klenbu s kamennými žebry. O několik staletí později, v 17. století, nahradila původní plochou dřevěnou konstrukci lodi křížová klenba. Kostel tehdy dostal také vysokou, příkrou střechu krytou prejzy.
Nová loď pro rostoucí počet věřících
Podoba, kterou návštěvník vidí dnes, je z velké části výsledkem přestavby na konci 19. století. Starší loď už kapacitně nestačila, a proto byla v letech 1898 až 1899 zbourána a nahrazena větší novorománskou stavbou. Projekt připravil okresní inženýr Václav Schweizer ze Slaného.
Nová část byla dokončena 31. července 1899 a slavnostního požehnání se kostel dočkal 1. října téhož roku. Právě tehdy vzniklo neobvyklé spojení historické věže a gotického presbytáře s novou lodí. O několik let později byly pořízeny také nové varhany z dílny Em. Š. Petra.
Věž byla upravena a zvýšena už v roce 1874. Následně získala štíhlou jehlanovitou střechu, která dotváří její dnešní siluetu. Při pohledu z náměstí tak lze na kostele číst několik různých vrstev – od románského zdiva přes gotické zakončení až po historizující architekturu konce 19. století.
Výmalba, hrobky a památky uvnitř
Secesní výmalba je hlavním důvodem, proč se při návštěvě vyplatí nesoustředit pouze na exteriér. Interiér byl v 50. letech 20. století přemalován a dochovala se také fotografie jeho podoby před touto změnou. Ta připomíná, že vzhled kostela není neměnný a že způsob, jakým památku vnímáme, ovlivňovaly i zásahy ve 20. století.
Z původního vybavení se podle městských materiálů zachovala románská žulová křtitelnice. Na bočních oltářích jsou uváděny obrazy malíře Josefa Vojtěcha Hellicha. Pozornost si zaslouží také prostor pod dlažbou. V kostelních hrobkách byli pochováváni členové rodů Radeckých z Radče na Uhřicích, Mitrovských z Nemyšle a dalších šlechtických rodin z okolí. Místo posledního odpočinku zde našli také někteří faráři a významnější místní učitelé.
Události 20. století připomínají zvony. Původní byly za první světové války zrekvírovány. Čtyři nové zvony z roku 1924 pak byly odvezeny během druhé světové války a ve věži zůstal pouze umíráček. Dnes se zde nacházejí zvony Jeroným, Marie a Václav spolu s malým umíráčkem.
Součást procházky po Sedlci
Areál kostela je památkově chráněný a jeho vymezení přibližně odpovídá ploše někdejšího hřbitova. K jeho součástem patří také kříž jižně od kostela. Starý hřbitov kolem stavby byl zrušen v roce 1855, okolí však stále pomáhá vnímat kostel jako historické centrum někdejšího městečka.
Kostel je farním kostelem římskokatolické farnosti Sedlec-Prčice. Nachází se přímo u náměstí, takže ho lze zařadit do procházky po Sedlci a Sedlec-Prčici, například spolu s historickou radnicí nebo rodným domem hudebníka Josefa Jelínka. Pravidelné bohoslužby se konají, běžná turistická návštěvní doba však není uvedena. Kdo chce vidět secesní výmalbu a další cenné prvky uvnitř, měl by si proto možnost prohlídky předem ověřit u farnosti. Objekt není bezbariérově přístupný.