Jen kousek od známých cílů v okolí Koutů nad Desnou se nachází místo, kde má Hrubý Jeseník úplně jinou tvář. Borový vodopád leží v klidné Borové dolině na jižních svazích masivu Dlouhých strání a návštěvníka k němu nevede dlouhá horská túra, ale krátká odbočka z údolní cesty. Odměnou je přírodní scenérie se skalním prahem, kaskádami a proudem vody, který se po deštích mění v působivý horský živel.
Vodopád ukrytý v Borové dolině
Borový vodopád vzniká na Borovém potoce, přítoku Divoké Desné. V některých pramenech se tento tok označuje také jako Medvědí potok. Pramení vysoko v úžlabině mezi Dlouhými stráněmi a Mravenečníkem, přibližně ve výšce 1 280 metrů, a v dolní části svého toku vytváří soustavu stupňů a menších kaskád.
Hlavní vodopád dosahuje podle dostupných údajů přibližně 8,3 až 8,5 metru. Voda nejprve stéká po skalním podloží, poté překonává skalní převis volným pádem a po dopadu se rozděluje. Níže pokračuje dalšími kaskádami, mezi nimiž se nachází také zhruba dvoumetrový stupeň. Právě členitost celého úseku způsobuje, že může vodopád z různých míst působit vyšší nebo mohutnější.
Krátká odbočka z Koutů nad Desnou
Nejpraktičtějším výchozím místem jsou Kouty nad Desnou. Odtud vede modrá turistická trasa údolím Divoké Desné. Přibližně po kilometru a půl je třeba najít odbočení směrem k Borovému potoku, přejít most nebo lávku a pokračovat po lesní cestě proti proudu.
Od odbočky zabere cesta k vodopádu zhruba deset minut. Celý výlet tam a zpět může podle místa startu a tempa vyjít přibližně na hodinu. Přístup k vodopádu není samostatným okruhem, takže se po prohlídce vracíte stejnou cestou zpět k hlavní trase. Popisy značení se v dostupných turistických materiálech liší – někde je odbočka uváděna jako neznačená, jinde jako modře značená významová odbočka. Před cestou proto není na škodu ověřit aktuální podobu trasy v mapě.
Nejhezčí bývá po dešti a na jaře
Borový vodopád patří k místům, jejichž působivost závisí na počasí. Za sucha může být proud vody méně výrazný a jednotlivé kaskády se snadno ztrácejí v členitém skalním terénu. Po vydatnějších deštích nebo při jarním tání se však Borový potok naplní a vodopád dostává mnohem dynamičtější podobu. Při vyšším průtoku se může objevit také další užší rameno.
Právě tehdy je ale okolí zároveň náročnější. Lesní cesta i kameny u potoka bývají mokré a kluzké, mezi kořeny a sutí se mohou držet podmáčená místa. Hodí se proto pevná obuv a opatrnost, zejména v bezprostřední blízkosti skalního stupně. Výlet je krátký, ale nevede po upraveném návštěvnickém chodníku s vyhlídkovou plošinou.
Klidnější tvář Jeseníků
Borová dolina působí ve srovnání s frekventovanými trasami na Dlouhé stráně překvapivě opuštěně. Zatímco okolní masiv a přečerpávací elektrárna patří k nejvyhledávanějším cílům Jeseníků, u Borového potoka se návštěvník ocitá v tišším a místy divokém lese. Horní části doliny jsou kvůli suti, vývratům, podmáčení a místy obtížnému terénu vhodné spíše pro zkušené návštěvníky. Běžný výlet směřuje k dolnímu vodopádu.
Krátkou návštěvu lze spojit s delší túrou v okolí Koutů nad Desnou. Podle chuti může pokračovat směrem k masivu Dlouhých strání, k přečerpávací elektrárně, na Medvědí horu nebo k rozhledně u Tetřeví chaty. Borový vodopád tak funguje jako nenápadná přírodní zastávka – nikoli jako hlavní atrakce s davem návštěvníků, ale jako příjemné zpestření cesty krajinou, kde se technická dominanta Jeseníků potkává s vodou, skalami a tichým lesem.
Co si před cestou pohlídat
Vodopád nemá vlastní návštěvnické zázemí ani běžnou poštovní adresu. Pro plánování je praktičtější zadat do map název místa nebo vyjít z Koutů nad Desnou. Před odchodem se vyplatí ověřit stav značení a průchodnost trasy, hlavně po silných deštích, vichřici nebo v zimním období. Nejlepší zážitek nabídne výlet ve chvíli, kdy je v potoce dost vody, ale cesta k němu zůstává bezpečně schůdná.