Dokončen byl už v roce 1955, pravidelné vlaky po něm však začaly jezdit až 30. května 1964. A ještě pozoruhodnější je, že most navržený pro dvě koleje po většinu své historie plnohodnotně využíval jen jednu. Druhá kolej se do provozu vrátila až po rozsáhlé modernizaci, jejíž hlavní etapa skončila v říjnu 2024.
Stavba pro železniční objížďku
Branický most vznikl jako součást jižní železniční spojky. Ta propojuje oblast Vršovic, Krče, Braníku, Malé Chuchle a Radotína a jejím smyslem bylo odvést především nákladní dopravu mimo centrální pražská nádraží. Most tak od počátku nebyl izolovanou dominantou, ale článkem širšího dopravního systému.
Výstavba probíhala přibližně v letech 1949 až 1955. Po dokončení ještě následovaly zkoušky a přípravy, takže železnice se na most dostala až s odstupem několika let. Stavba překonává nejen Vltavu, ale také komunikace, tramvajovou trať směrem na Modřany a železniční infrastrukturu v okolí Braníku. Na levém břehu navazuje na Malou Chuchli a chuchelský tunel.
Patnáct polí a téměř kilometr nad řekou
Branický most je železobetonová konstrukce s patnácti hlavními poli. Jednotlivá pole mají rozpětí přibližně 53,5 metru, most je široký zhruba 14 metrů a nad běžnou hladinu Vltavy se zvedá asi 19 metrů. Běžně uváděná délka činí 910 metrů, v některých materiálech se však objevují i hodnoty 921 nebo 950 metrů. Rozdíl může souviset s odlišným způsobem měření konstrukce a navazujících částí.
Na první pohled může působit zvláštně, že se po mostě po desetiletí jezdilo jen po jedné koleji. Nešlo však o důkaz záměrně nedokončené nebo zúžené stavby. Konstrukce od počátku počítala s dvojkolejným provozem a tvoří ji dvě nosné části. Omezené využití proto postupně vytvořilo prostor pro různé dohady a městské legendy, včetně tvrzení o sabotáži.
Proč se mu říká Most inteligence
Lidové označení odkazuje na poměry po únoru 1948. Lidé s vysokoškolským vzděláním – například právníci, lékaři, vědci nebo filozofové – byli z politických či kádrových důvodů přeřazováni do dělnických profesí. Právě spojení významné dopravní stavby s tímto poválečným společenským kontextem dalo mostu jeho nejznámější přezdívku.
Oficiální název zní Branický most. Pojmenování Most inteligence je neoficiální a město ani železniční správa stavbu tímto názvem nepřejmenovaly. Opatrnost je namístě také při vyprávění o konkrétních skupinách pracovníků. Dostupné informace spolehlivě dokládají nucené přesuny vzdělaných lidí do dělnických zaměstnání, nikoli obecné tvrzení, že most stavěli výhradně političtí vězni.
Druhá kolej se vrátila po rekonstrukci
Modernizace úseku mezi Branickým mostem, Prahou-Krčí a Spořilovem probíhala od léta 2023. Práce zahrnovaly obnovu kolejového svršku a trakčního vedení, nové odvodnění a hydroizolaci, sanaci železobetonových částí i úpravy navazující infrastruktury. Plný dvoukolejný provoz byl zahájen 24. října 2024.
Po rekonstrukci se traťová rychlost zvýšila až na 100 kilometrů v hodině. Spojení má význam hlavně pro nákladní vlaky, ale využít ho mohou také odkloněné osobní spoje, například během oprav jiných pražských železničních tratí a staveb. Most tak získal důležitější roli v železniční síti, než jakou měl v době, kdy po něm vedla pouze jedna provozní kolej.
Přes Vltavu pěšky i na kole
Branický most není jen železniční technickou památkou. Součástí konstrukce je také lávka pro pěší a cyklisty, na kterou se podle přístupového řešení vstupuje po schodištích z obou stran. Přechod nabízí neobvyklý pohled na řeku, železniční provoz i jižní část Prahy. Z výšky je dobře patrné, jak se železnice, tramvajová trať, silnice a vodní tok setkávají v jednom prostoru.
Nejde o klasickou turistickou atrakci s pokladnou nebo prohlídkami. Zajímavost spočívá v samotné cestě: návštěvník se pohybuje po aktivní dopravní stavbě a současně sleduje jednu z výrazných kapitol pražské technické historie. Na výlet lze navázat návštěvou Braníku, železniční stanice Praha-Braník, vltavského nábřeží nebo tras podél řeky.
Protože most zůstává provozovanou železniční stavbou, je nutné držet se výhradně veřejně přístupné lávky, nevstupovat do kolejiště a respektovat aktuální značení. Po zdvoukolejnění je navíc třeba počítat s intenzivnějším provozem vlaků. Právě spojení technického měřítka, pohnutého příběhu a možnosti skutečně přes Vltavu projít dělá z Branického mostu místo, které stojí za poznání.