Bucharova cesta je výletem napříč třemi podobami Krkonoš. Začíná na Masarykově náměstí v Jilemnici, pokračuje podhůřím přes Benecko a Žalý a nakonec vystoupá do nejvyšších partií hor. Po zhruba 30 kilometrech končí u symbolického pramene Labe na Labské louce. Celý přechod zabere přibližně 10 hodin a překonává převýšení kolem 1 379 metrů, takže je určený především zdatnějším turistům.
Z Jilemnice přes podhůří do hor
Trasa je po celé délce vedena červenou turistickou značkou. Z centra Jilemnice stoupá přes Hrabáčov a Dolní Štěpanice k Benecku, odkud se krajina postupně mění. Městské prostředí vystřídají louky, rozptýlená zástavba a horské lesy. Právě tento plynulý přechod patří k hlavním půvabům cesty: během jediného dne lze sledovat, jak se podhorské okolí mění v otevřenou hřebenovou krajinu.
Výraznou zastávkou je Přední Žalý s kamennou rozhlednou z roku 1892. Za dobré viditelnosti odtud přehlédnete Krkonoše, Jizerské a Orlické hory, Podkrkonoší i Český ráj. Trasa dále pokračuje přes Janský vrch a Rovinku k vrcholu Šeřín. Jeho skalisko, přístupné po schodech, poskytuje široký výhled do všech světových stran.
Vyhlídky, lesy a cesta k hřebeni
Za Šeřínem vede Bucharova cesta přes Černou skálu a míří k Horním Mísečkám. Střídají se tu lesní úseky s otevřenějšími partiemi a výhledy do Labského dolu. V okolí se nacházejí také Šmídova a Ambrožova vyhlídka. Horní Mísečky jsou zároveň důležitým místem, odkud lze pokračovat po dalších pěších i běžkařských trasách.
Následuje výstup přes Medvědín a Vrbatovo návrší. V této části už má cesta výrazně horský charakter a počasí se může měnit rychleji než v podhůří. Za jasného dne se otevírají pohledy do širokého okolí, při mlze nebo větru však mohou být nejvyšší úseky podstatně náročnější. Nedaleko trasy leží také Pančavský vodopád, jeden z výrazných přírodních cílů západních Krkonoš.
Po stopách Jana Buchara a krkonošského lyžování
Jméno trasy připomíná Jana Buchara, řídícího učitele z Dolních Štěpanic a jednu z významných osobností počátků české turistiky a lyžování v Krkonoších. Původně se cesta nazývala Cesta přes tři kopce a spojovala oblast Žalého s Horními Mísečkami. Vybudoval ji jilemnický odbor Klubu českých turistů z Bucharovy iniciativy s podporou hraběte Jana Harracha.
Rozvoj trasy souvisel také se snahou posílit českou turistiku v době soupeření s německým Krkonošským horským spolkem. Nešlo jen o značení cest. Nová infrastruktura měla přivést do hor více návštěvníků a podpořit také horské obce. V roce 1924 byla trasa při příležitosti Bucharových 65. narozenin prodloužena přes Špindlerův Mlýn a jižní svah Kozích hřbetů k Luční boudě. Později se její vedení proměnilo a dnešní podoba směřuje k prameni Labe. Úsek mezi Svatým Petrem a Luční boudou se připomíná jako Stará Bucharova cesta.
Horskou historii připomíná Vrbatova bouda. Její okolí je spojeno s tragickým závodem z 24. března 1913, při němž zahynul lyžař Václav Vrbata. Nedaleko se nachází také Hančův pomník a symbolická mohyla Hanče a Vrbaty. Tato místa dávají jinak přírodnímu úseku silný historický rozměr.
Labská bouda a symbolický pramen
Z Vrbatova návrší cesta pokračuje k Labské boudě, významnému orientačnímu bodu v první zóně Krkonošského národního parku. Odtud je to k upravenému prameništi Labe už jen k nejznámějšímu cíli celého přechodu. Kamenný prvek doplňují erby 26 měst, kterými Labe protéká.
Turistické prameniště je však symbolické. Skutečný vývěr leží v okolních zrašeliněných loukách, kam návštěvníci nemají běžný přístup. Do citlivého území je kvůli ochraně přírody vstup omezen, a proto je důležité zůstat na značené cestě a respektovat návštěvní řád KRNAP.
Prakticky před výpravou
Celá Bucharova cesta představuje náročný celodenní přechod. Kdo nechce absolvovat všech 30 kilometrů najednou, může si vybrat kratší úsek s nástupem například na Benecku, u Žalého, v Rovince, Horních Mísečkách nebo u Vrbatovy či Labské boudy. V blízkosti trasy se nacházejí možnosti občerstvení a ubytování, jejich dostupnost se ale může měnit podle sezony.
Před cestou je vhodné ověřit aktuální stav tras a případná omezení u Správy KRNAP. Ve vyšších polohách může i v době příznivého počasí v podhůří foukat, sněžit nebo se tvořit náledí. Po návratu do Jilemnice stojí za návštěvu historické centrum, Krkonošské muzeum v bývalém Harrachovském zámku nebo Zvědavá ulička.