Nádraží, které zůstalo živou památkou
V Martinicích v Krkonoších začíná železniční výlet, který má blízko k technickému muzeu i k putování krajinou. Stanice zde stojí už od roku 1871, kdy do ní přijel první vlak na trati spojující Podkrkonoší s Polabím a Trutnovskem. O několik desetiletí později se Martinice staly také výchozím bodem lokálky do Rokytnice nad Jizerou.
Neoficiální název Pojizerský Pacifik označuje trať číslo 042 dlouhou přibližně dvacet kilometrů. Z Martinic vede přes Jilemnici, Hrabačov, Víchovou nad Jizerou, Horní Sytovou, Poniklou a Jablonec nad Jizerou až do Rokytnice. Jednokolejná dráha vznikla z iniciativy hraběte Jana Harracha. Stavět se začalo 10. října 1898 a pravidelný provoz byl slavnostně zahájen 7. prosince následujícího roku.
Martinické nádraží si dodnes uchovalo podobu, která jinde často podlehla modernizacím. Dochovaly se výpravní budova, kolejiště, stavědla, sklady, remíza, vodárna, vodní jeřáb, popelová jáma i další provozní prvky. Právě úplnost celého areálu je důvodem, proč byla stanice v roce 2016 prohlášena kulturní památkou. Nejde přitom o zakonzervovaný skanzen: část historického vybavení stále souvisí s běžným železničním provozem.
Jak se dříve řídil provoz
Nejzajímavější částí martinického areálu je původní elektromechanické zabezpečovací zařízení. Spolu s mechanickými hlavními a seřaďovacími návěstidly a ručně ovládanými přestavníky připomíná dobu, kdy bezpečnost jízdy nezajišťovala digitální technika, ale souhra lidí, pák, drátovodů a přesně stanovených postupů.
Návštěvník si tu může lépe představit, jak výpravčí a zaměstnanci stavědel připravovali cestu vlaku, kontrolovali postavení výhybek a dávali soupravám návěst k jízdě. Podle Národního památkového ústavu představuje stanice v českém měřítku výjimečně ucelený doklad vývoje řízení a zabezpečení železničního provozu v 19. a 20. století.
Ve výpravní budově funguje Železniční muzeum Martinice. Expozice přibližuje historii stanice, zabezpečovací techniku i samotnou trať do Rokytnice. Otevřena byla v roce 2019 při oslavách 120 let lokálky. Muzeum bývá přístupné především v sezoně, obvykle o víkendech; před cestou je vhodné ověřit aktuální režim.
Naučná stezka a cesta údolím Jizery
Historii nádraží lze poznávat také bez dlouhého výkladu v budově. V okolí stanice vede naučná stezka dlouhá přibližně půldruhého kilometru a má devět zastavení. Ukazuje například stavědlové věže, návěstidla, mosty, vodárnu, závory, skladiště i lokomotivní remízu. Kolejiště však není pro návštěvníky volně přístupné a při prohlídce je nutné respektovat bezpečnostní pokyny provozovatele.
Samotná jízda po trati nabízí jiný druh zážitku. Koleje se za Martinicemi noří do lesních zářezů, překonávají náspy a mosty a pokračují členitou krajinou Podkrkonoší. Později se trať drží údolí Jizery, odkud se otevírají pohledy směrem ke Krkonoším. Nejde o horskou dráhu s velkolepými viadukty, ale o klidnou lokálku, na níž vynikne měřítko krajiny i proměna okolních obcí.
Tunel, výletní zastávky a praktické rady
Technickou zajímavostí na trase je Hradský, někdy také Maříkovský tunel mezi Poniklou-zastávkou a Jabloncem nad Jizerou-Hradskem. Byl vybudován v roce 1899 a měří přibližně 120 metrů. Patří k místům, která dávají cestě charakter skutečné horské lokálky.
Trať lze využít jako osu pro pěší výlet. Z Poniklé se nabízí cesta k rozhledně U Borovice, z Hradska lze zamířit k památkám Vysokého nad Jizerou a v okolí Jablonce nad Jizerou začínají trasy směrem k Paskám nad Jizerou. Výlet je proto možné naplánovat jako kombinaci vlaku a pěšího putování, nikoli jen jako cestu mezi dvěma nádražími.
Martinice leží také na trati 040 a jsou zapojeny do integrovaného systému IDOL. Konkrétní spojení je ale třeba hledat v aktuálním jízdním řádu, stejně jako informace o nostalgických jízdách. O péči o areál, muzeum, stezku a železniční akce se stará místní spolek železniční historie. Stanice s adresou Martinice v Krkonoších 93 tak zůstává místem, kde se běžná doprava přirozeně potkává s historií techniky.