Stačí přijít na náves a rozhlédnout se. Domy v Byšičkách nejsou rozmístěné podél běžné ulice, ale řadí se kolem téměř pravidelného kruhu. Jejich průčelí směřují do středu vsi, kde stojí kaple svatého Václava. Právě tento neobvykle dobře zachovaný půdorys činí z Byšiček jednu z nejzajímavějších barokních vesnic v české krajině.
Byšičky jsou místní částí Lysé nad Labem v okrese Nymburk. Nejde tedy o samostatnou obec, ale o drobné sídlo, které si dodnes uchovalo podobu plánovitě založené okrouhlice. Památkově chráněný je především půdorys celé vsi – centrální náves, dvě přístupové cesty a paprsčitě uspořádaná stavení. Kulturní památkou je od 3. května 1958.
Vesnice jako součást Šporkovy krajiny
Nové Byšičky vznikly roku 1717 na lyském panství. Založil je František Antonín hrabě Špork, který v okolí Lysé nad Labem vytvářel barokně komponovanou krajinu. Ta nebyla tvořena jen zámkem, zahradami a alejemi. Patřila do ní také sídla, cesty a další prvky, které měly v krajině své místo i podobu.
Byšičky jsou názornou ukázkou toho, jak mohl takový záměr vypadat v praxi. Náves má přibližně kruhový tvar a podle městských podkladů je široká asi 55 metrů. Usedlosti jsou kolem ní rozmístěné pravidelně, téměř jako paprsky kola. Právě při pohledu z návsi nejlépe vynikne promyšlenost celého založení.
Označení za jednu z nejzachovalejších barokních vesnic je především publicistickým hodnocením, nikoli oficiálním žebříčkem. Jisté však je, že půdorys Byšiček zůstal mimořádně čitelný a patří k hlavním důvodům, proč byla ves prohlášena za kulturní památku.
Uprostřed návsi stojí svatý Václav
Dominantou okrouhlice je kaple svatého Václava. Dnešní stavba má pseudogotickou podobu a vysvěcena byla 3. října 1888. U kaple se připomíná také kříž z roku 1890. Přestože je náves malá, právě centrální umístění kaple jí dodává výrazný charakter a pomáhá návštěvníkovi pochopit původní kompozici vsi.
Byšičky ale nejsou skanzenem ani muzeálním areálem. Jde o obytnou místní část, kde se běžně žije. Při návštěvě proto dává smysl procházet se po veřejných cestách, nevstupovat na soukromé pozemky a vnímat náves spíše jako živé místo než jako atrakci s prohlídkovým režimem.
Stopy staršího osídlení i zaniklé osady
Okolí Byšiček má delší historii, než by napovídal vznik dnešní vsi v 18. století. V lokalitě jsou evidovány archeologické nálezy z laténského období, mladší doby římské, raného středověku i novověku. Archeologický registr zde uvádí vesnici, sídliště a pohřebiště. To potvrzuje, že zdejší krajina byla využívána a osidlována v různých obdobích.
Historické materiály spojují místo také se zaniklou osadou Byšice, která měla ležet u důležité komunikace a mostu přes Labe. Podle regionálního podání byla zničena v průběhu husitských válek. Tento výklad je vhodné chápat jako historickou interpretaci; bezpečně doložené je především starší osídlení a následné založení nových Byšiček roku 1717.
Od návsi k labským ramenům
Návštěva Byšiček nemusí skončit u kaple. Ves leží v krajině ovlivněné Labem, jeho slepými rameny a lužními biotopy. Právě kontrast pravidelné barokní návsi s měkkou, proměnlivou krajinou kolem řeky dává výletu zvláštní atmosféru. U jednoho z labských ramen se nachází zastavení číslo 13 naučné stezky mezi Lysou nad Labem a Čelákovicemi.
Byšičky si oblíbili také filmaři. Objevily se ve filmu Procesí k panence, ve scéně pro snímek Příliš hlučná samota i v části seriálu Autodílna. U druhého jmenovaného filmu se natáčelo také v okolí slepého labského ramene. Pravidelná náves a otevřená polabská krajina tak nabízejí nejen historicky cenné kulisy, ale i prostor pro klidnou procházku.
Největší síla Byšiček spočívá v jednoduchosti. Není tu potřeba hledat jedinou monumentální stavbu. Hodnotu místa vytváří celek: kruhová náves, paprsčitě uspořádané usedlosti, kaple uprostřed a krajina, do níž byla ves před staletími zasazena. Kdo chce poznávat české regiony i mimo hlavní turistické cíle, najde tu působivou ukázku barokního urbanismu v měřítku malé vesnice.