Na nejjižnější části zámeckého vrchu, naproti lysému zámku, se ukrývá památka s pozoruhodně vrstevnatým příběhem. Bývalý augustiniánský klášter dnes neslouží řeholníkům ani jako klasický turistický objekt. V jeho budově sídlí především Státní okresní archiv Nymburk. Přesto je areál cenným dokladem toho, jak se historická stavba může přizpůsobovat měnícím se potřebám společnosti.
Barokní klášter na místě starších staveb
Současný areál vznikal v letech 1731 až 1741 na místě starších sakrálních objektů. Během stavby byla zbořena kaple svatého Desideria i pozdně gotický kostelík. Nová rezidence byla podle archivních údajů dokončena roku 1739 a klášterní kostel byl vysvěcen 20. srpna 1741.
Na podobě komplexu se podíleli stavitelé Bartolomeo Scotti a Anselmo Lurago. Lurago převzal dokončovací práce a vedl také stavbu nového barokního kostela. Konvent bosých augustiniánů byl založen ve svahu, což se výrazně propsalo do jeho architektury. Jednotlivá křídla nemají kvůli terénnímu zlomu stejnou výškovou úroveň.
Čtyři na sebe kolmá křídla společně s kostelem vymezovala lehce lichoběžný rajský dvůr. Součástí areálu byly také hospodářská budova, ohradní zeď s portálem a opěrná zeď. Svažitý terén pod klášterem byl upraven do teras, které měly být podle původního uspořádání osázeny vinnou révou. Západní, přízemní křídlo sloužilo hospodářskému provozu.
Od řeholní rezidence k úřednickému domu
Augustiniánský klášter nezanikl hned při josefinských reformách. Ke zrušení došlo až dekretem Františka II. ze 17. října 1811 a fakticky byl klášter opuštěn v roce 1812. Na základě starší donační listiny se budova vrátila majitelům panství. Od roku 1821 ji Sweerts-Sporckové využívali jako úřednický dům s kancelářemi a byty pro vrchnostenské úředníky.
Proměnou prošel také kostel. Z původně duchovního prostoru se stala kontribuční sýpka. V roce 1891 byl kostel zbořen a na jeho místě vznikl velký dvůr s konírnami. Z původního komplexu tak zmizela významná část, která dnes existuje už jen v historických záznamech a archeologických nálezech.
Historii ukrývá i nádvoří
Právě archeologie pomáhá původní podobu areálu znovu číst. Výzkum, spojený zejména s adaptací budovy pro potřeby archivu v letech 1997 až 1998, odhalil středověké pohřebiště ze 14. století s 59 hroby. Odkryty byly také základy pozdně gotického kostela Panny Marie a pozůstatky starších klášterních staveb.
Nálezy navíc dokládají, že místo bylo osídleno už ve 13. století. Archeologové zde objevili například mince, části oděvu, pozůstatky barokních kamen a dva renesanční kachle s motivem svatého Jana Evangelisty. Nádvoří a okolí kláštera tak nejsou jen kulisou barokní architektury, ale také prostorem, v němž se překrývají dějiny města od středověku.
Nový život v péči archivu
V roce 1939 prodaly poslední majitelky panství, princezna Thurn Taxisová a Marie hraběnka Černínová, zámek s klášterem Protektorátu Čechy a Morava. Stát jej koupil pro zřízení domova válečných invalidů. Po druhé světové válce areál přešel do státní správy. V pozdějších desetiletích zde působil mimo jiné internát pro dorost stavebního průmyslu, zatímco v zámku vznikl domov důchodců.
Do bývalého kláštera se následně nastěhoval okresní archiv. Rozsáhlá rekonstrukce probíhala v jedenácti etapách v letech 1995 až 2001 a týkala se také střechy a fasády. V bývalém refektáři, který dnes slouží jako badatelna, a v knihovně byly restaurovány nástropní malby z roku 1741. Jejich autorství je připisováno pravděpodobně Františku Vogetovi, jistotu by však vyžadovalo odborné ověření.
Co uvidí návštěvník dnes
Bývalý klášter je kulturní památkou a jeho dochovaná budova je majetkem Státního oblastního archivu v Praze. Proto není běžně provozována jako samostatný turistický prohlídkový objekt. Areál lze vnímat především zvenčí, případně navštívit badatelnu podle aktuálních pravidel archivu.
Oficiální adresa je Zámecká 6/13 v Lysé nad Labem. Od Husova náměstí vede k zámku ulice Zámecká, autem je možné využít parkování na náměstí. Klášter sousedí se zámeckým areálem a Domovem Na Zámku, proto je třeba respektovat provoz těchto zařízení a pohybovat se pouze ve veřejně přístupných částech. Největší kouzlo místa spočívá v kombinaci dochované barokní architektury a příběhů, které zůstaly ukryté pod povrchem i ve zdech bývalé rezidence.