Jen kousek za litovelským cukrovarem se setkávají dva příběhy jednoho pramene. Čerlinka bývala cílem mariánských poutí a výletů, zároveň se z jejího podzemního zdroje stala součást vodárenské soustavy, která zásobuje také Olomouc. Místo známé i jako Studánka nebo Svatá voda tak připomíná, jak blízko k sobě mohou mít lidová zbožnost a praktický význam krajiny.
Poutě k Panně Marii
Přesné počátky úcty k prameni nejsou doložené. První potvrzené zprávy o poutích k místní sošce Panny Marie pocházejí z 18. století. Lidé sem obvykle přicházeli 8. září, na svátek Narození Panny Marie. Název Svatá voda odkazuje k poutní tradici a víře v mimořádné vlastnosti pramene; není však dokladem, že by voda měla prokázané léčivé účinky.
Místo získalo svou podobu postupně. V 19. století nechala obchodnice Šustrová pramen zachytit do dřevěné kádě a nad ní umístit keramickou sošku, kterou vytvořil hrnčíř Stiastko. V roce 1916 pak dřevěnou nádrž nahradily cementové skruže. Nad pramenem vznikla stříška se zasklenou schránkou pro sochu a okolí doplnila štěrková cesta s lavičkami. Původní terakotovou podobu Panny Marie tehdy vystřídala socha Panny Marie Immaculaty.
Od studánky k vodárenskému zdroji
Čerlinka nezůstala jen poutním a výletním místem. Zachycování podzemní vody pro vodárenské účely začalo v 60. letech 20. století a od roku 1975 je prameniště součástí skupinového vodovodu, který zásobuje i Olomouc. Zdrojem vody tak není pouze vzpomínka na staré poutě: pramen má své místo také v infrastruktuře, která slouží širokému okolí.
Socha i její okolí prošly dalšími proměnami. Městská kronika ještě v roce 2010 zmiňovala plánovanou opravu sochy; následující rok se podle dobových zpráv uskutečnila oprava a svěcení pramene i sochy. Vedle drobné kaple či studánky, jak si ji můžeme představit z minulosti, tu tedy stojí místo ovlivněné také potřebami moderního vodárenství.
Pověst a stará výletní cesta
K Čerlince se váže i pověst o Janu Šemberovi Černohorském. Podle vyprávění se měl ukrývat v jelení kůži a pozorovat koupající se dívky, než ho napadl vlastní pes. Městská kronika příběh zaznamenává jako pověst, nikoli jako ověřenou událost. Patří tak spíš k místnímu folkloru než k doloženým dějinám pramene.
Čerlinka bývala také zastávkou na výletní trase směrem k Černému kříži. S touto lokalitou se pojí zprávy o pohřbených vojácích z napoleonských válek, ty je ale vhodné chápat jako dobová podání, nikoli jako nezávisle potvrzenou skutečnost. Pramen tak lze poznávat nejen jako samostatný cíl, ale i jako součást příběhů a cest v krajině kolem Litovle.
Co vědět před návštěvou
Možnost nabrat si vodu z kohoutku napojeného přímo na zdroj popisovala reportáž z roku 2015, která zároveň uváděla její vodárenské monitorování. Dostupnost odběru i aktuální informace o kvalitě se ale mohou měnit, proto je dobré si je před cestou ověřit. Proměňovat se může také přístup k místu: komunitní záznam uvádí přesun pramene před oplocený areál a omezené časy návštěvy, nejde však o provozní oznámení správce.
Čerlinka nabízí zajímavý pohled na Litovelsko v malém: poutní tradici, místní vyprávění i vodu, která má význam pro život daleko za hranicemi samotné obce. Při návštěvě stojí za to vnímat obě stránky místa — jeho klidnou, duchovní minulost i současnou úlohu vodního zdroje.