Jedna letní noc může v člověku zůstat mnohem déle, než by čekal. Právě k takové události se po letech vrací inscenace Černá voda, kterou divadelní spolek Rozpad uvádí ve Venuši ve Švehlovce na pražském Žižkově. Komorní představení podle hry německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga zkoumá, jak vzpomínky proměňují naši představu o minulosti, identitě i vlastním dospívání.
Minulost, která se nedá jednoduše uzavřít
Děj vychází z letní noci, během níž se setkávají dvě skupiny mladých lidí. Události, které se tehdy odehrály, se však neuzavírají s příchodem rána. Po letech se vracejí v útržcích, náznacích a odlišných pohledech jednotlivých postav. Inscenace tak nepracuje s minulostí jako s pevně daným příběhem, ale spíše jako s něčím, co se v průběhu života stále znovu skládá a přepisuje.
Čtyři herci se pohybují mezi osmi postavami a několika časovými rovinami. Divák proto nesleduje pouze jeden přímočarý děj, ale mozaiku situací, hlasů a vzpomínek. Téma dospívání se zde propojuje s otázkou, jak jediná zkušenost ovlivní pozdější rozhodování a vztahy. Nevyřčené události přitom mohou mít stejnou váhu jako to, co zazní nahlas.
Čtyři herci, několik časů a audiovizuální obraz
Černá voda není postavena jen na dialogu. Její podobu utváří také světlo, hudba a scénografie, které pomáhají převádět vnitřní svět postav do jevištního obrazu. Výsledkem má být audiovizuální mozaika, v níž se herecká akce prolíná s proměnlivou atmosférou prostoru.
Režie se ujal Ondřej Kulhavý. Hudbu vytvořila Anna Františka Hanzíková, na scénografii spolupracovaly Agáta Slámová a Adéla Ticháčková. V inscenaci vystupují Kateřina Hrdinová, Kateřina Jeřábková, Martin Leták a Lukáš Ruml. Český překlad Schimmelpfennigova textu připravila Jana Slouková.
Fragmentární vyprávění a střídání perspektiv odpovídají poetice současného německého dramatu, které často nechává část významu na divákovi. Černá voda tak může působit spíše jako postupné odhalování nálad a souvislostí než jako tradiční příběh s jednoznačně vysvětleným začátkem a koncem.
Venuše v historickém sále Žižkova
Pro inscenaci je důležité také místo, kde se odehrává. Venuše ve Švehlovce sídlí v historickém sále Švehlovy koleje v ulici Slavíkova. Budova vznikla v letech 1923 až 1925 podle návrhu architekta Jana Chládka a její podoba vychází z národního art deca s prvky rondokubismu. Výrazná architektura vytváří zajímavý protiklad k intimnímu a současnému tématu představení.
Venuše ve Švehlovce je otevřená alternativnímu divadlu, performancím, projekcím, workshopům, výstavám i komunitním akcím. Dlouhodobě zde působí například soubory Depresivní děti touží po penězích a BodyVoiceBand. Prostor s kapacitou přibližně 150 míst si zachovává komorní charakter, díky němuž může divák vnímat nejen dění na jevišti, ale také práci se světlem, zvukem a okolním prostorem.
Kdy vyrazit
Premiéra inscenace se uskutečnila 1. listopadu 2025. V programu je uvedeno také představení ve středu 4. listopadu 2026 od 20 hodin. Aktuální termín, dostupnost vstupenek a cenu je vhodné před návštěvou ověřit u pořadatele; v dodaných informacích se objevuje rozmezí 200 až 500 korun. Vstupenky lze podle informací o prostoru získat online a prostřednictvím sítě GoOut, pokladna obvykle otevírá hodinu před začátkem.
Venuše ve Švehlovce se nachází na adrese Slavíkova 22, Praha 3 – Žižkov. Návštěvu lze spojit s procházkou okolím náměstí Jiřího z Poděbrad a s objevováním architektonicky výrazné Švehlovy koleje. Samotná Černá voda pak nabízí možnost strávit večer u příběhu, který připomíná, že minulost nebývá uzavřenou kapitolou, ale spíše vodou, jejíž hladina se může kdykoli znovu pohnout.