Žižkovská věž v Mahlerových sadech je se svými 216 metry nejvyšší stavbou Prahy. Její návštěvnická observatoř se nachází přibližně 93 metrů nad zemí a za dobré viditelnosti odtud lze dohlédnout až zhruba sto kilometrů. Kruhový výhled ale není jediným důvodem, proč se k této stavbě vydat. Věž je zároveň výrazným dílem české technické architektury, orientačním bodem metropole a místem, kde se potkává historie, gastronomie i současná kultura.
Od odmítané stavby k symbolu města
Projekt vznikal pod vedením architekta Václava Aulického, na konstrukčním a statickém řešení spolupracoval Jiří Kozák. Aulický připravil přibližně dvě desítky variant, než vznikla dnešní kompozice tří štíhlých tubusů s kabinami zavěšenými v různých výškách. Přípravné práce začaly v roce 1985, konstrukce byla dokončena v roce 1990 a vysílač byl do provozu uveden 18. února 1992.
V době vzniku působila věž na řadu Pražanů příliš mohutně a nepatřičně. Kritika se týkala jejího vzhledu i zásahu do okolního prostředí. Postupně se však ukázalo, že stavba má vlastní výraz a dobře funguje jako městský orientační bod. Dnes bývá řazena k high-tech architektuře nebo technickému modernismu: technologická funkce zde není skrytá, ale stává se hlavní součástí výrazu.
Technologie, která je vidět
Základem věže jsou tři válcové ocelové tubusy. Hlavní tubus o průměru 6,4 metru ukrývá dva osobní výtahy, které návštěvníky dopraví do observatoře přibližně za 38 sekund. Vedlejší tubusy mají průměr kolem 4,8 metru; v jednom je služební výtah, druhý obsahuje nouzové schodiště. Ocelové roury jsou tvořeny soustřednými plášti s meziprostorem vyplněným betonem.
Stavba stojí na železobetonové základové desce o průměru třiceti metrů a tloušťce čtyř metrů, uložené asi patnáct metrů pod původním povrchem. Ani charakteristické zaoblení není pouze estetickým gestem. Model věže v měřítku 1:100 prošel zkouškami v aerodynamickém tunelu a výsledný tvar souvisí také s požadavky na stabilitu. Věž dodnes plní svou vysílací funkci, přesto je její horní část přístupná turistům.
Výhled, který má několik podob
Observatoř tvoří tři tematicky odlišné kabiny a spojovací prostor. Jedna přibližuje světové věže, další nabízí takzvaná bubble chairs se zvukovým doprovodem a třetí slouží jako výstavní prostor. Z výšky se Praha skládá do neobvyklé mapy: historické centrum, okolní čtvrti i vzdálenější horizonty lze sledovat ve dne i po setmění.
Ve výšce 66 metrů se nachází restaurace Oblaca, k návštěvě lze připojit také Bar Oblaca, Bistro 66 nebo sezonní venkovní restauraci Miminoo. V areálu funguje rovněž hotelové apartmá Sky Suite a 18jamkové minigolfové hřiště. Nabídka se v průběhu roku mění a pod věží se objevují také kulturní programy, letní aktivity nebo zimní kluziště.
Černého miminka a proměna identity věže
Nejznámějším doplňkem vysílače jsou sochy lezoucích dětí od Davida Černého. Na věži se poprvé objevily v květnu 2000, později byly dočasně odstraněny a natrvalo se vrátily na podzim 2001. Původní laminátové exempláře následně nahradily nové sochy, přibližně 3,5 metru dlouhé a 2,6 metru vysoké.
Černého děti změnily způsob, jakým lidé věž vnímají. Z čistě technické stavby se stal obraz, který si lze snadno zapamatovat, a také výrazná součást turistické identity Prahy. K proměně přispěla rekonstrukce v letech 2011 až 2012, po níž se rozšířily návštěvnické, gastronomické a ubytovací služby.
Dominanta s pamětí místa
Žižkovská věž však stojí také na místě s komplikovanou historií. Výstavba zasáhla do prostoru Starého židovského hřbitova v Mahlerových sadech. Pohřebiště vzniklo roku 1680 jako morový hřbitov a sloužilo až do roku 1890; podle údajů Prahy 3 zde spočinulo přibližně čtyřicet tisíc lidí. Zachovaná část se nachází ve Fibichově ulici a spravuje ji Židovská obec v Praze.
Vztah moderní věže k této minulosti připomíná památník Návrat kamenů, odhalený v roce 2022. Vznikl z přibližně šesti tisíc dlažebních kostek vyrobených z rozřezaných židovských náhrobků, které byly nalezeny při rekonstrukci dlažby v centru Prahy. Dílo Jaroslava a Lucie Rónových dává návštěvě Mahlerových sadů další rozměr: vedle výhledu na současnou Prahu připomíná i dějiny, které nelze z městské krajiny jednoduše vymazat.
Observatoř je podle aktuálních údajů provozovatele otevřena denně od 9 do 24 hodin. Vstupenku lze koupit online nebo na recepci, ceny a provoz jednotlivých podniků je však vhodné před cestou ověřit. Adresa Mahlerovy sady 1 leží nedaleko náměstí Jiřího z Poděbrad, kam se lze dostat metrem, tramvají i autobusem.