Pražský Žižkovský vysílač je vysoký 216 metrů a podle Prague City Tourism představuje nejvyšší stavbu v hlavním městě. Z dálky působí jako výrazná součást panoramatu, zblízka je zajímavou ukázkou pozdně moderní technické architektury. Málokdo si však dnes při pohledu na věž uvědomí, že mohla stát jinde – mezi zvažovanými místy byl také Petřín.
Proč Praha potřebovala nový vysílač
Na konci 70. let začalo být zřejmé, že původní televizní vysílač na Petřínské rozhledně už technicky nevyhovuje. Praha potřebovala nové zařízení, které by zajistilo televizní vysílání a zároveň nabídlo prostor pro další telekomunikační technologie. Nešlo tedy jen o stavbu nové dominanty, ale především o praktickou infrastrukturu pro rychle se rozvíjející město.
Projektanti a úřady hledali vhodné stanoviště. Ve hře byl Petřín, Parukářka, Pankrácká pláň a nakonec Mahlerovy sady na Žižkově. Petřín měl výhodu výrazné polohy a dobrých podmínek pro šíření signálu, jeho umístění však narazilo na památkové hledisko. Podle dostupných historických podkladů ho odmítli památkáři, protože by nová věž významně zasáhla do pohledů na historickou Prahu.
Od Petřína přes Parukářku k Žižkovu
Problematická byla také varianta na Parukářce. Lokalitu komplikovalo armádní odposlouchávací zařízení a blízkost leteckého koridoru směrem ke kbelskému letišti. Pankrácká pláň zase představovala jiné urbanistické a technické otázky. Mahlerovy sady se nakonec ukázaly jako řešení, které dokázalo sladit požadavky různých institucí – byť ani tato volba nebyla bez následků.
Stavba totiž zasáhla do prostoru Starého židovského hřbitova. Část areálu byla během výstavby v letech 1985 až 1992 poničena. Příběh vysílače proto není pouze vyprávěním o odvážné konstrukci, ale také připomínkou toho, jak obtížné bylo v tehdejší době prosazovat velké technické projekty v historicky cenném prostředí.
Věž ze tří tubusů
Projekt vznikal v 80. letech pod vedením architekta Václava Aulického, ocelobetonovou konstrukci navrhl statik Jiří Kozák. Základní kámen byl v Mahlerových sadech položen 24. října 1985. Po dokončení zemních prací začala přibližně o rok později nad parkem růst vlastní věž.
Konstrukci tvoří tři ocelové tubusy, které se spojují v charakteristickou trojici nosných sloupů. V hlavním tubusu jsou dva osobní výtahy, další ukrývá nákladní výtah a třetím vede schodiště. Zaoblené tvary kabin a jejich uspořádání nebyly pouze estetickým rozhodnutím. Podoba stavby se proměňovala také na základě zkoušek modelu ve větrném tunelu, aby konstrukce lépe odolávala povětrnostním podmínkám.
Věž váží přibližně 2 200 tun. Už při návrhu se počítalo s tím, že nebude sloužit jen jako vysílač. Ve výšce kolem 93 metrů vznikly vyhlídkové plošiny, odkud se otevírá pohled na střechy Žižkova, širší centrum Prahy i vzdálenější části města.
Od odmítané stavby k symbolu Prahy
Veřejnost přijímala novou věž rozporuplně. Její štíhlá silueta a neobvyklé proporce působily v historickém městě cize, a tak se brzy objevily přezdívky jako „Jakešův prst“, „Biľakova jehla“ nebo „kosmická raketa“. S odstupem času se ale ukázalo, že právě výraznost stavby jí zajistila trvalé místo v obrazu Prahy.
Standardní televizní vysílání ze Žižkova začalo 3. května 1991, zatímco oficiální uvedení vysílače do provozu se uvádí v únoru 1992. Objekt zůstal aktivním telekomunikačním zařízením a dodnes z něj putuje televizní i digitální rozhlasové vysílání.
Další kapitolu napsal v roce 2000 výtvarník David Černý. Na věž umístil deset velkých soch lezoucích miminek. Po dočasném odstranění se na konstrukci vrátila v říjnu 2001 a od té doby pomáhají měnit původně chladný technický objekt v jednu z nejznámějších pražských atrakcí.
Co nabídne návštěva dnes
V letech 2011 až 2012 prošly rekonstrukcí restaurace a vyhlídka. Dnes se v objektu nachází observatoř, restaurace, kavárna a hotelové apartmá. Do vyhlídkových kabin se návštěvníci dostanou výtahem přibližně za 38 sekund. Každá nabízí trochu jiný pohled na město a jeho okolí.
Žižkovský vysílač stojí na adrese Mahlerovy sady 1 v Praze 3. Návštěvu lze spojit s procházkou parkem a s prohlídkou dochované části Starého židovského hřbitova. Aktuální režim observatoře a případné změny služeb je vhodné před cestou ověřit. Právě spojení technické historie, kontroverzní architektury a výhledů dělá z věže místo, které stojí za poznání – i pro ty, kteří ji zpočátku považovali za narušení pražského panoramatu.