Jedna budova, mnoho podob kultury. Palác Akropolis na rozhraní Žižkova a Královských Vinohrad není jen koncertním klubem, ale víceúčelovým prostorem, kde se během roku potkává hudba, divadlo, tanec, nový cirkus, výtvarné umění i vzdělávací program. Právě tato žánrová otevřenost z něj udělala důležitý bod pražské nezávislé scény.
Od prvorepublikového kulturního domu k alternativní scéně
Budova v Kubelíkově ulici vznikala od března 1927 podle návrhu architekta Rudolfa Václava Svobody. Už tehdy měla ambici být velkoměstským společenským a kulturním centrem. Počítalo se s divadelním sálem, kavárnou, restaurací a vyhlídkovou terasou v nejvyšším, šestém patře.
Součástí původního interiéru byla také výrazná výtvarná výzdoba. Ve foyer se objevovaly výjevy připomínající vznik Československa, zatímco suterén odkazoval k divadlu a filmu. Provoz ovšem brzy narazil na ekonomické potíže a během hospodářské krize přešel objekt do vlastnictví spolku Krematorium. Divadelní využití se v průběhu let proměňovalo, za okupace nesl sál název Moderní a během druhé světové války sloužil mimo jiné jako příležitostné kino.
Po roce 1948 divadlo definitivně utichlo. Prostory se využívaly jako sklad a někdejší restaurace jako jídelna. Nová kapitola začala až v roce 1991, kdy objekt koupila Žižkovská divadelní a hudební agentura a s podporou Nadace Pražská pětka zahájila obnovu sálu i restaurace.
Místo pro odvážné nápady
Na konci 20. století se Akropolis znovu otevřel jako scéna Pražské pětky, sdružení nekonvenčních souborů, k nimž patřilo například Divadlo Sklep. Postupně se jeho profil rozšířil a výraznou pozici získaly koncerty, experimentální projekty a tvorba mimo hlavní proud.
Dnešní dramaturgie dává prostor začínajícím kapelám, mladým režisérům i tvůrcům, kteří pracují s pohybem, obrazem nebo zvukem jinak než v tradičních formátech. Vedle hudebních vystoupení se tu objevují nonverbální a fyzická představení, sociálně-kritické inscenace, taneční projekty, workshopy, cestovatelské večery nebo festivaly nových médií.
Výraznou součástí programu jsou také dlouhodobé přehlídky Cirkopolis, zaměřená na nový cirkus, a Nekropolis, která se věnuje loutkovému a objektovému divadlu. Palác tak nepůsobí pouze jako místo, kam se chodí na hotový večerní program. Funguje také jako zázemí pro vznik nové tvorby a pro mezinárodní spolupráce.
Architektura, která není jen kulisou
Návštěva Akropole má zajímavý rozměr i tehdy, když člověk přichází především na konkrétní koncert nebo představení. Interiéry spojují pozůstatky původní architektury s moderní výtvarnou koncepcí, na níž se podílel František Skála. K výrazným prvkům patří například korkové obklady kavárny, plastiky a symbolické detaily, které dávají prostoru osobitou atmosféru.
Foyer může sloužit jako výstavní prostor a velký sál se podle typu akce proměňuje. Nabízí uspořádání pro koncerty ve stoje, plně sedící publikum i komornější divadelní nebo hudební projekty. Právě proměnlivost prostoru pomáhá vysvětlit, proč se pod jednou střechou mohou střídat klubové koncerty s tanečním představením nebo workshopem.
Žižkovská kulturní kotva
Význam Paláce Akropolis dobře ukazují i čísla. V roce 2023 se v rámci jeho činnosti uskutečnilo 293 produkcí, mezi nimi divadelní představení, koncerty a workshopy. Dvaadvacet z nich proběhlo mimo vlastní budovu a umělecký program navštívilo 46 068 lidí. Nejde tedy jen o lokální klub, ale o instituci, která aktivně vstupuje do širšího kulturního života.
Palác Akropolis najdete na adrese Kubelíkova 1548/27 v Praze 3. Aktuální program, podmínky vstupu i případné slevy je vhodné ověřit před návštěvou podle konkrétní akce. Do divadelní části vede také bezbariérový boční vchod. K celkovému zážitku patří kavárna, restaurace, bar i samotné interiéry, takže Akropolis může být zajímavou zastávkou nejen pro pravidelné návštěvníky koncertů, ale i pro každého, kdo chce poznat živou a různorodou podobu současné pražské kultury.