Na jedné procházce Černošicemi můžete během několika minut přejít od zdobné letní vily k přísnějšímu funkcionalistickému domu. Město ukrývá přibližně šedesát architektonicky významných staveb, z nichž osm požívá památkovou ochranu. Nejde přitom o jednotnou vilovou kolonii – domy jsou rozptýlené v ulicích Dr. Janského, Střední, Karlštejnské, Poštovní i v okolí železnice.
Železnice přivezla pražské letovisko
Rozmach Černošic výrazně urychlilo otevření železniční tratě z Prahy do Plzně v roce 1862. Dobré spojení umožnilo pražským průmyslníkům, obchodníkům, živnostníkům i umělcům stavět si u Berounky letní byty a později také honosná sídla. Nejstarší doložená letní vila v Horních Černošicích vznikla roku 1888 pro Julia Enderse. První dům určený k celoročnímu bydlení však podle historických materiálů stál v Tichém údolí už v polovině 80. let 19. století.
Vily zde navíc nikdy nebyly jen izolovanými stavbami. Jejich součástí jsou zahrady, terasy, oplocení, hospodářská zázemí i výhledy do krajiny. Právě propojení architektury se svažitým terénem nad řekou dává Černošicím jejich osobitý charakter.
Od Kotěry k rané secesi
Mezi nejcennější zastávky patří Fröhlichova vila ve Střední ulici, kterou v letech 1902–1903 navrhl Jan Kotěra. Ve své rané tvorbě tu spojil inspiraci anglickým rodinným domem s motivy české lidové architektury. Otevřená veranda, dřevěné konstrukce, řezbářská výzdoba a malovaný rostlinný dekor vytvářejí stavbu, která působí malebně, ale zároveň promyšleně. Výjimečné je také dochování interiéru včetně původních dveří a vyřezávaného schodiště. V zahradním domku s garáží se dochovala místnost s dřevěným vybavením a malovanými stromy.
Kotěra v Černošicích zanechal ještě jednu výraznou stopu. Kratochvílova vila v Karlštejnské ulici vznikla v letech 1908–1909 pro Emila Kratochvíla, ředitele králodvorských železáren. Oproti starší realizaci je její výraz klasičtější a spojuje podněty anglických vil s vídeňským neoklasicismem.
Ve Střední ulici stojí také Zemanův letohrádek od Osvalda Polívky. Raně secesní dům z let 1902–1903 zaujme zejména východním průčelím, apsidou a zdobným kovovým zábradlím. Původní prvky se dochovaly i na oknech a dveřích. Dnes objekt využívá Základní umělecká škola Černošice.
Proměna stylu: moderna, purismus a funkcionalismus
Vývoj místní architektury lze dobře sledovat také na domech z prvních desetiletí 20. století. Roithova vila v ulici Dr. Janského vznikla roku 1913 pro lékaře Karla Gutha. Jejím autorem byl František Roith, představitel geometrické moderny. Stavba tak zachycuje okamžik, kdy dekorativní vilovou architekturu začal nahrazovat racionálnější výraz.
Ještě úspornější působí Stráníkova vila v Poštovní ulici, dokončená v roce 1929. Karel Stráník, spolupracovník Le Corbusiera, v ní vytvořil pozoruhodný český ohlas purismu. Výrazným motivem je terasa vložená do nároží, která domu dodává jasnou geometrickou kompozici.
Za vrchol černošické meziválečné architektury bývá označována Hořejšova vila v Karlštejnské ulici. Na počátku 30. let ji pro továrníka Ferdinanda Hořejše navrhli jeho syn Miloš Hořejš a Karel Štipl. Jižní průčelí otevírá zimní zahrada s půlkruhovou apsidou. Ocelový sloup procházející proskleným prostorem pokračuje nad střechu jako vlajkový stožár, což bývá spojováno s vlivem Plečnikova okruhu. K areálu patřila také zahrada, skleník a technické objekty. Vila byla citlivě rekonstruována a podle města si uchovala původní podobu i část vybavení.
Co si všimnout během procházky
Za pozornost stojí i další domy, které nejsou všechny kulturními památkami, ale významně dokreslují obraz letoviska. Dům připisovaný Miroslavu Stöhrovi v ulici Dr. Janského kombinuje historismus s počínající secesí. Jeho dřevěné prvky a členitá hmota vystupují mezi zelení rozlehlé zahrady. Úvaha, že některá dřevěná konstrukce mohla být přenesena z pražského výstavního pavilonu, zůstává pouze nepotvrzenou hypotézou.
Štětkův dům naproti tomu poutá mansardovou střechou, rizalitem a bohatou štukovou výzdobou. Zachoval se v autentickém stavu nejen zvenčí, ale částečně také uvnitř, kde zůstalo táflování, malované stěny, původní dlažba a kované detaily. Poněkud stranou hlavního proudu vil stojí hájovna Na Stráži z roku 1924. Její přírodní materiály a řezbářská výzdoba připomínají tvorbu Dušana Jurkoviče, přestože pod původní dokumentací je podepsán stavitel Otakar Nypl.
Nejpraktičtějším začátkem procházky je železniční stanice Černošice na trati Praha–Beroun. Pomoci může městská interaktivní mapa G-Obec nebo tištěná mapa architektury. Počítejte ale s tím, že většina vil stojí na soukromých pozemcích: běžně je možné prohlížet si jejich exteriéry z veřejných cest, nikoli vstupovat do zahrad či interiérů. Ty se otevírají jen při zvláštních akcích nebo po dohodě s vlastníky. Černošice tak nejlépe poznáte pomalu – jako město, kde se dějiny architektury čtou mezi stromy, ploty a zatáčkami ulic.