Nejhezčí pohled na Malou Stranu nemusí být z její dlažby, ale z vodní hladiny. Plavba po Čertovce začíná u Muzea Karla Zemana a vede úzkým kanálem podél Kampy. Poté se loď vydá na Vltavu, mine okolí Karlova mostu a pokračuje směrem k Čechovu mostu. Během přibližně 35 až 40 minut se tak spojí romantická scenérie Pražských Benátek s příběhem vodního díla, které po staletí pohánělo malostranské mlýny.
Kanál mezi Kampou a Malou Stranou
Čertovka je umělé vltavské rameno oddělující ostrov Kampa od Malé Strany. Dnešní podoba i pojmenování navazují na historický mlýnský náhon, jehož vývoj probíhal v několika etapách. V pramenech se objevuje například označení Rožmberská strouha z roku 1585, pražské materiály však vznik vodního díla spojují už s mnohem starší historií.
Kanál měří přibližně 740 metrů. Z Vltavy odbočuje za Mostem Legií a znovu se do řeky vlévá za Karlovým mostem. Z paluby je dobře patrné, jak těsně se tu voda dotýká historické zástavby. Namísto rušných ulic se objevují zadní trakty domů, zdi zahrad, dřevěné prvky a zákoutí, která pěší návštěvník často mine.
Čertovka nebyla vytvořena jen pro okrasu. Přiváděla vodu k malostranským mlýnům, z nichž nejvýraznější připomíná Velkopřevorské mlýnské kolo. Dnešní replika z jihomoravského dubu má průměr 7,4 metru a podle starých plánů se poprvé roztočila v roce 1992. V okolí se nacházejí také Sovovy mlýny, jejichž historie sahá nejméně do roku 1393. Původní mlýnská funkce areálu po požáru v 19. století zanikla a dnes zde sídlí Museum Kampa.
Karlův most z nezvyklého úhlu
Jedním z nejsilnějších okamžiků plavby je průjezd v okolí Karlova mostu. Národní kulturní památka, po níž denně proudí tisíce lidí, se z lodi ukáže zespodu a v jiné měřítkové perspektivě. Člověk si lépe uvědomí mohutnost mostních oblouků i to, jak významnou roli měla řeka pro život historické Prahy.
Po opuštění Čertovky se obraz promění. Úzký kanál vystřídá širší vltavská hladina a panorama se otevře směrem k Čechovu mostu. Krátká trasa tak nabízí dva zcela rozdílné zážitky: intimní průjezd mezi Kampou a Malou Stranou a volnější pohled na pražské nábřeží.
Romantika, která má i dramatickou minulost
Název Čertovka se vysvětluje několika tradovanými příběhy. Jedna z interpretací jej spojuje s domem U sedmi čertů, jiné pověsti vyprávějí o hašteřivé ženě. Jisté je spíše to, že jméno patří k místnímu koloritu a není nutné mu přisuzovat jediný definitivní původ.
Kanál v minulosti ohrožovaly povodně i plány na zasypání a přeměnu prostoru v komunikaci. Návrh z roku 1892 se nakonec neuskutečnil, mimo jiné díky veřejnému odporu a aktivitě Klubu za starou Prahu. Dnes působí Čertovka jako samozřejmá součást Malé Strany, její existence však nebyla vždy zaručena.
Plavba jako součást programu na Malé Straně
Aktuální nabídka spojená s Muzeem Karla Zemana je vhodná pro jednotlivce, menší skupiny i rodiny. Malá loď vyplouvá od muzea v Saské ulici a končí u Čechova mostu u Právnické fakulty. Součástí je výklad kapitána, který plavbu doplňuje o historické souvislosti a upozorňuje na zajímavosti podél trasy.
Termín je potřeba rezervovat předem, zpravidla nejméně dva pracovní dny. Aktuálně jsou pro menší skupiny uváděny odjezdy například ve 12:30, 14:30 a 16:30, časy i provoz se však mohou měnit podle sezony, počasí a stavu vodní hladiny. Samostatná plavba má vlastní vstupné; výhodou může být spojení s návštěvou muzea, jehož expozice představuje filmové triky a fantazijní svět Karla Zemana.
Nejde přitom o jedinou možnost, jak se do Čertovky vydat. Pravidelné lodní výlety od Čechova mostu nabízí také další provozovatelé, jejichž trasa, délka i ceny se liší. U některých plaveb se navíc vplutí do kanálu řídí aktuální výškou a stavem vody.
Co navštívit po vylodění
Plavbu lze snadno zařadit do půldenního programu. Po cestě se nabízí park Kampa, Museum Kampa, Lennonova zeď, Maltézské náměstí nebo Karlův most. Zájemci o další pražské příběhy mohou zamířit také do Franz Kafka Museum či Nosticovy zahrady.
Čertovka je zajímavá právě tím, že nesází jen na působivou kulisu. Na krátké trase ukazuje technické dědictví Malé Strany, připomíná někdejší mlýny a zároveň dovoluje prožít centrum Prahy pomaleji. Z vodní hladiny se známá místa mění v méně okoukanou krajinu, kde má hlavní slovo voda, kámen a ticho mezi dvěma břehy.