Bílkova vila není obyčejným muzeem v historickém domě. František Bílek ji v letech 1910 až 1911 navrhl a vystavěl jako vlastní rodinné sídlo, ateliér i prostor, který měl vyjadřovat jeho duchovní představy. Architektura, vybavení a vystavená díla zde proto nepůsobí jako oddělené části. Společně vytvářejí promyšlené umělecké dílo, do něhož návštěvník vstupuje.
Vila stojí v Mickiewiczově ulici na pražských Hradčanech, na nepravidelném pozemku při cestě k Pražskému hradu. Dům vznikl v místě někdejších městských hradeb a na první pohled zaujme neobvyklým půdorysem, režným cihelným zdivem a hrubě opracovaným kamenem. Nejvýraznější částí je převýšený ateliér s velkými okny, který připomíná, že hlavním obyvatelem domu byl sochař.
Dům jako symbolické umělecké dílo
Bílkův půdorys má obloukovitý až segmentovitý tvar. Výklad Galerie hlavního města Prahy jej spojuje se stopou kosy, která sklízí obilí. Celý dům měl symbolizovat pole se zralými klasy a svázané snopy. Význam nemají jen obrysy stavby, ale také její materiály, světlo a jednotlivé architektonické prvky.
Sloupy před vstupy odkazují ke staroegyptské chrámové architektuře a některé zůstaly záměrně nedokončené. Neopracované povrchy zase připomínají přírodu i lidskou práci. Podle odborného architektonického přehledu byla vila patrně první pražskou stavbou s rovným zastřešením v takovém rozsahu. Především však působí jako ucelená architektonická plastika, která se vzpírá jednoduchému zařazení do jediného stylu.
Do okolí domu Bílek původně zamýšlel umístit také monumentální postavu Mojžíše. Dochované plány ze září 1910 tento záměr potvrzují, později jej však umělec změnil. Před vilou dnes stojí sousoší Komenský se loučí s vlastí, instalované v roce 1926. Venkovní prostor tak přirozeně navazuje na Bílkovy zájmy o duchovní, národní a dějinná témata.
Ateliér plný dřeva, postav a příběhů
V někdejší prostorné dílně jsou dnes vystaveny monumentální sochy a figurální kompozice. K nejpůsobivějším patří Úžas z roku 1907, Mojžíš z roku 1904 a kolosální návrh pražského Husova pomníku z roku 1901. Výraznou roli hrají dřevěné plastiky – právě dřevo bylo materiálem, který podle galerie nejlépe odpovídal Bílkově umělecké povaze.
Expozice ale nepředstavuje pouze sochařství. V rodinné jídelně, pracovně a dalších místnostech se objevují grafiky, keramika, podobizny, návrhy pomníků i rané práce. Největší místnost prvního patra je věnována modelu Žižkova pomníku, na němž Bílek pracoval v letech 1912 až 1925. Prohlídka tak umožňuje sledovat nejen výsledné monumenty, ale také různé podoby umělcova přemýšlení a pracovního procesu.
Cesta k chrámu v člověku
Aktuální dlouhodobá expozice František Bílek: Cesta k Předsíni chrámové se zaměřuje především na rané období tvorby. Představuje sochy, kresby, grafiky, autorské knihy i texty a ukazuje, jak důležitou roli u Bílka hrály mystika, symboly a osobitý výklad křesťanství.
Klíčem k této části jeho díla jsou také knihy Stavba budoucího chrámu v nás z roku 1908 a Cesta z roku 1909. Bílkovu duchovní poetiku formovalo mimo jiné setkání s pařížským intelektuálním prostředím během stipendijního pobytu v letech 1891 až 1892. Zajímaly ho hermetismus, okultismus a esoterická symbolika. Jeho tvorba proto spojuje křesťanskou filozofii, pohanskou mytologii a přírodní motivy v osobitou syntézu.
Výstava byla otevřena v červenci 2024 a podle aktuálního přehledu GHMP je plánována do 31. prosince 2026. Termín se může změnit, proto je před návštěvou vhodné ověřit aktuální informace galerie.
Pražská vila jako začátek poznávání Bílka
Bílkova vila je kulturní památkou a veřejnosti ji zpřístupňuje Galerie hlavního města Prahy. V její péči je od roku 1963 a po úpravách se znovu otevřela v roce 2022, kdy si veřejnost připomínala 150. výročí Bílkových narozenin. Nová instalace se snaží citlivěji pracovat s historickými interiéry a odstranit rušivé nepůvodní prvky.
V suterénu funguje od roku 2010 studijní a dokumentační centrum zaměřené na Bílkovu tvorbu a rodinný archiv. Vila navíc tvoří dvojici s Bílkovým rodným domem v Chýnově, kde se návštěvník setká především s pozdějšími pracemi a husitskou tematikou. Pražská adresa tak není jen jednou z mnoha galerií v metropoli, ale nejucelenějším místem, kde lze pochopit, jak František Bílek spojoval život, víru, práci a umění.
Vila se nachází na adrese Mickiewiczova 233/1 v Praze 6. Otevřeno bývá od úterý do neděle mezi 10. a 18. hodinou, aktuální režim je však dobré před cestou ověřit. Budova není bezbariérová a horní patro má omezenou kapacitu; skupiny větší než pět osob by si měly návštěvu předem rezervovat. Standardní vstupenky lze zakoupit na pokladně nebo prostřednictvím GoOut.