Červená Lhota nepůsobí jako zámek, který někdo jednoduše postavil u vody. Její poloha na skalnatém ostrově je pravděpodobně výsledkem promyšlené renesanční proměny. Při přestavbě tvrze byla zřejmě odtěžena skalní šíje na jihozápadní straně a vznikl Zámecký rybník, který dnes stavbu ze všech stran obklopuje. Přes vodu se k zámku přichází po kamenném mostě – a právě tento první pohled vysvětluje, proč se Červená Lhota řadí k nejpůsobivějším památkám jižních Čech.
Od gotické tvrze k renesančnímu zámku
Na místě dnešního zámku stálo panské sídlo nejpozději na konci 14. století. První písemný doklad o zdejší tvrzi pochází z roku 1465, zatímco starší zmínka z roku 1378 se vztahuje k samotné vsi. Dnešní objekt v sobě uchovává jádro tří původně samostatných gotických budov. Nejlépe je lze rozpoznat ve sklepních prostorách, kde se části stavby opírají přímo o skálu.
Po roce 1530 začali Kábové z Rybňan tvrz přetvářet v renesanční zámek. Ve třetí čtvrtině 16. století už měl v zásadě dnešní čtyřkřídlou podobu kolem malého nádvoří. Na stavbě se podle dochovaného záznamu podílel také italský stavitel označovaný jako Hons Vlach. Později se zámek dočkal barokní i novorenesanční proměny, ale jeho charakteristická silueta zůstala zachována.
Červená barva a příběh o čertovi
Ke zdejšímu zámku neodmyslitelně patří pověst o zámecké paní, kterou měl čert odnést z okna. Po její smrti prý zůstaly na bílé fasádě krvavé stopy, a právě ty měly vést k červenému nátěru. Romantický příběh se dobře poslouchá při procházce kolem rybníka, historické prameny jej však nepotvrzují.
Skutečnost je méně nadpřirozená, ale neméně zajímavá. Červené zbarvení je doloženo až od začátku 17. století a přibližně ve stejné době se poprvé objevuje také místní jméno Červená Lhota. Pověst mohla čerpat inspiraci ze skutečných sporů synů Jana Káby z Rybňan. Bohuchval a Jiří stáli proti sobě nejen majetkově, ale také nábožensky – jeden byl katolík, druhý utrakvista.
Šlechtické bydlení, dětské pokoje a staré sklepy
Největší kouzlo návštěvy nespočívá jen ve vnějším pohledu na zámek. Základní prohlídkový okruh přibližuje autentický byt posledních majitelů, knížat Schönburg-Hartenstein. Místnosti zachycují podobu sídla po nejmladší přestavbě kolem roku 1910 a dělí se na reprezentační, společenskou, soukromou a hostinskou část.
Schönburg-Hartensteinové vlastnili Červenou Lhotu 110 let. V letech 1901 až 1910 ji podle projektu vídeňského architekta Humberta Walchera z Moltheimu upravili do dnešní v zásadě novorenesanční podoby a nechali vytvořit také podkroví. Samostatný okruh zde ukazuje dětské pokoje posledních majitelů a historické hračky. Správa zámku podkrovní vestavbu uvádí jako největší půdní vestavbu z korku na světě.
Jiný pohled nabídne sklepní okruh. Tři prostory částečně zapuštěné do skály patří k nejstarším částem areálu a návštěvníci v nich uvidí také model původní podoby Lhoty před přeměnou tvrze v zámek. V parku pak stojí kaple Nejsvětější Trojice, jejíž vznik souvisí s tragickou událostí v rodině Jana Káby: morová epidemie mu v roce 1557 vzala pět dětí.
Zámek z filmového plátna
Červená Lhota má výjimečnou schopnost působit skutečně i pohádkově zároveň. Není proto překvapivé, že se objevila v řadě filmů a pohádek. Nejznámější je patrně Zlatovláska z roku 1973, v níž zámek představoval sídlo krále s dvanácti dcerami. Pohled na červené průčelí nad hladinou rybníka funguje jako přirozená kulisa bez ohledu na to, zda návštěvník přijíždí za historií, nebo za vzpomínkou na filmové dětství.
Prakticky před návštěvou
V sezoně 2026 má být součástí všech tří prohlídkových okruhů výstava Haugwitzové na cestách, plánovaná od 2. června do 1. listopadu. Přiblíží cesty posledních tří generací hraběcí rodiny po Evropě i do Orientu prostřednictvím fotografií, map, účtů, dokumentů a suvenýrů.
Jednotlivé prohlídky trvají přibližně 50 minut, 30 minut a 20 minut podle zvoleného okruhu. Návštěvní řád, ceny i sezónní provoz se mohou měnit, proto je vhodné před cestou ověřit aktuální informace. Stejně tak není jisté, zda bude možné využít půjčovnu lodiček – její provoz byl kvůli nízké hladině rybníka dočasně přerušen. K zámku lze dojít od autobusové zastávky přibližně za pět minut, autem se parkuje na placených parkovištích v okolí. Samotné nádvoří je bezbariérově přístupné, interiéry nikoli v celém rozsahu.