Nejstarší náhrobky na židovském hřbitově v Kardašově Řečici pocházejí ze 17. století. Ten nejstarší známý patří učenci Jehošuovi a nese datum z let 1678 až 1679. Na ploše jižně od města tak návštěvník nenachází jen pietní místo, ale také mimořádně starou kroniku zdejší židovské komunity.
Hřbitov vznikal v době rozvoje obce
Hřbitov byl pravděpodobně založen koncem 40. let 17. století, případně obecně v první polovině tohoto století. V pramenech se jeho existence zpětně připomíná k roku 1650. Roku 1673 městská rada povolila na žádost Žida Michela jeho ohrazení. Za užívání ohrady se tehdy platilo 60 krejcarů ročně.
Areál se později rozšiřoval. Kolem roku 1829 byly přikoupeny sousední pozemky a v roce 1830 získal hřbitov přibližně dnešní rozsah. Jeho plocha se v odborných popisech uvádí rozdílně, zhruba mezi 886 a 929 metry čtverečními. Dnešní charakter místa se utvářel především po polovině 19. století. Podle plánů stavitele Martina Víty z roku 1863 nahradila původní nízké ohrazení vysoká kamenná zeď.
Kamenné symboly i stopy vzdálených měst
V areálu se dochovalo přibližně 160 náhrobků. Jejich podoba se v průběhu staletí proměňovala a spolu s hebrejskými i novějšími nápisy ukazuje, jak pestrý život měla zdejší komunita. Na kamenech se objevuje kohenská symbolika, koruna, hvězda nebo motiv stromu pláče.
Zajímavé jsou také náhrobky konkrétních osob. Patří mezi ně kámen rabína a učitele Lazara Beneše, náhrobek Gustava Hoeniga, který byl lékařem barona Rothschilda, nebo maďarsko-český náhrobek Pavla Lauera z roku 1908. Stéla Mosese Rabla z roku 1860 a náhrobky Adolpha Hermanna z roku 1846 či Barbory Šulcové z roku 1914 dokládají rozmanitost výtvarného zpracování. U posledně jmenovaného se zachovaly i stopy portrétu v keramickém rámu.
Hřbitov zároveň připomíná, že místní obec nebyla uzavřeným světem. U mladších náhrobků lze rozpoznat značky kameníků z Batelova, Českých Budějovic, Jindřichova Hradce, Tábora i Vídně. Pohřbívali se zde také lidé z okolních obcí.
Neobvyklé torzo u hřbitovní zdi
Architektonicky pozoruhodnou součástí areálu byla drobná stavba spojená s pohřebními obřady. Podle popisů využívala jako dvě stěny roh hřbitovní zdi, zatímco další strany zůstávaly otevřené směrem do hřbitova. Kryla ji šindelová střecha. Kvůli tomuto otevřenému řešení zřejmě nemohla plně sloužit k rituálnímu omývání zemřelých; uzavřená márnice s omývacím stolem existovala také v někdejším ghettu.
V severním nároží jsou dodnes patrné pozůstatky této stavby. Její neudržovaný krov byl odstraněn v roce 1987. Zdroje přitom používají pro původní objekt různé názvy, proto je přesnější mluvit o dochovaném torzu někdejší márnice či stavby související s pohřebními obřady než o kompletně zachovaném domu tahary.
Od početné komunity k poslednímu pohřbu
Židovská komunita v Kardašově Řečici početně rostla až do poloviny 19. století. Roku 1840 zde žilo 136 Židů ve 25 rodinách. Později jejich počet klesal: v roce 1880 se uvádí 100 osob, roku 1910 už jen 32 a v roce 1930 pouhých 20.
Obec měla vlastní pohřební bratrstvo, špitál, učitele a později také rabína. Ve městě fungovala synagoga a židovská čtvrť zvaná Obecnice. Formálně místní židovská náboženská obec existovala do roku 1942. Za nacistické okupace bylo z Kardašovy Řečice deportováno 19 lidí židovského původu a podle místních historických materiálů nikdo z nich nepřežil. Po válce se vrátila jediná osoba. Poslední pohřeb, Marie Hönigové-Krátké, se na hřbitově konal v roce 1965.
Tip na tichou zastávku u města
Hřbitov leží přibližně jeden až jeden a půl kilometru jižně od Kardašovy Řečice, asi 100 metrů východně od silnice směrem na Novosedly nad Nežárkou. Nachází se poblíž historické cesty k Jindřichovu Hradci a potoka od Nového rybníka. K místu vede modře značená turistická stezka pokračující směrem k Veselí nad Lužnicí.
O památku se průběžně pečuje od poloviny 90. let. V posledních letech byly vztyčeny povalené náhrobky a opravena část ohradní zdi, v letech 2013 a 2014 probíhalo také restaurování náhrobků a oprava dveří a zárubní márnice. Historii místní židovské obce připomíná rovněž trojjazyčný informační panel a naučná cesta, na jejichž přípravě se v letech 2022 až 2023 podíleli žáci místní školy.
Vstup je třeba před návštěvou ověřit. Podle dřívější informace města se klíč vyzvedával na adrese Háječek 620, údaj však nemusí být aktuální. Prohlídka má pietní charakter a je nutné respektovat náhrobky i nerovný terén.