Sgrafita na Doudlebách nejsou jen ozdobou fasád. Pokrývají také vnitřní nádvoří a dostala se dokonce na přibližně sedm metrů vysoké komíny. Právě tato mimořádně rozsáhlá výzdoba patří k hlavním důvodům, proč renesanční zámek v Doudlebech nad Orlicí stojí za návštěvu. Při pohledu zvenčí navíc není snadné uvěřit, že část této výzdoby byla po staletí ukryta pod omítkou.
Lovecké sídlo s italským rukopisem
Zámek nechal kolem roku 1590 vybudovat Mikuláš starší z Bubna. Původně měl sloužit jako lovecké a letní sídlo, nikoli jako okázalé centrum rozsáhlého panství. Na stavbě se podíleli italští renesanční umělci a jejich vliv je patrný v celkovém uspořádání i dekoraci.
Čtyřkřídlá jednopatrová stavba obklopuje téměř čtvercové nádvoří. Po jeho obvodu vede kamenný ochoz, který spočívá na přízemních arkádách. Každou stranu podpírá sedm toskánských sloupů. Původně zde bývaly dřevěné pavlače, kolem roku 1630 je však nahradil kamenný ochoz. Z téže doby pochází také kamenný vstupní portál.
Stavební podoba zámku se později proměnila. V letech 1670 až 1690 získal raně barokní prvky, například vysokou střechu a barokní štíty. Tehdy byla původní sgrafita překryta omítkou. Jejich pozdější znovuobjevení dalo zámku další kapitolu: podle svědectví Petra Dujky se při posuzování objektu v době, kdy mu hrozila demolice, začala omítka odlupovat a ukázala skrytou výzdobu. Tato okolnost přispěla k jeho záchraně.
Interiéry bez běžných chodeb
Prohlídka historických interiérů je zajímavá už samotnou dispozicí. Místnosti nejsou spojeny klasickými chodbami, ale navazují na sebe jiným způsobem, který vychází z historického uspořádání domu. Ochoz přitom kdysi nesloužil jen k procházení. Z něj se přikládalo do krbů, jimiž se vytápěla každá místnost.
Jedním z nejvýraznějších prostorů je hodovní sál. Stojí v něm mohutná raně barokní kachlová kamna s letopočtem 1690 a erby Bubnů a Litic. Podle popisu zámku se do nich vešly až tři kubické metry dřeva a topilo se do nich z vnějšího ochozu. Strop zdobí freska s výjevem svatby thébského krále Pélea a mořské bohyně Thetidy. Protože se na scéně objevují také Faunové, říká se jí místně Čertova svatba.
V sále se nachází také výjev Paridova soudu. Dobový výklad v něm spojuje postavu Jupitera s císařem Leopoldem I. Malba tak připomíná nejen antickou mytologii, ale i reprezentaci císařského dvora a kulturní prostředí, v němž se hrávala opera Il pomo d’oro.
Kaple, salony a zrcadlový sál
Mezi další zastávky patří místnost ve vstupní věži, hudební salónek, Ferdinandův pokoj, pánský a dámský salónek, taneční sál, lovecký a rodinný pokoj nebo zrcadlový sál. Každý z nich nabízí jiný pohled na život šlechtického sídla – od reprezentace přes odpočinek až po společenské události.
Výjimečné místo má zámecká kaple. Její štukové rámování doplňuje zlacení a křížová klenba je rozdělena do čtyř polí s podobiznami světců, mimo jiné svatého Antonína Paduánského, svatého Františka, svatého Ignáce z Loyoly a svatého Františka Xaverského. V lunetách jsou další výjevy světců, nechybějí ani moroví patroni a medailon svatého Jana Nepomuckého nad oltářem.
Zrcadlový sál zdobí freska s motivem Sešlosti bohů. Po rekonstrukci neslouží pouze jako historický interiér, ale také jako prostor pro vernisáže, semináře a koncerty. Zámek tak zůstává živým místem, nikoli jen kulisou minulosti.
Příběh rodu, který se na zámek vrátil
Bubnové získali doudlebské zboží už roku 1562, kdy Mikuláš z Bubna koupil litické panství, polovinu Žamberka a další pozemky v Doudlebech. Rod začal používat přídomek z Litic, později byl povýšen do panského a následně hraběcího stavu. Jeho znak vychází z motivu bubnu neboli tympánu.
S výjimkou období komunistického zestátnění zůstal zámek s rodem Bubna-Litic spojen po několik staletí. Po restituci se majetek vrátil potomkům rodu a podle oficiálních údajů se majitelkou zámku v roce 2006 stala Eleonora Dujková. Tato kontinuita dává prohlídce další rozměr: návštěvník neprochází anonymní památkou, ale domem s konkrétní rodovou historií.
Výlet, který nekončí u zámeckých dveří
Areál doplňuje zámecký park, Babiččin dvoreček a muzeum přírodovědy, venkova a trampingu v rekonstruované sýpce. K vidění jsou zde například ukázky fauny, flóry, minerálů, venkovských řemesel i předměty spojené s historií zámku. Při obnově konírny bylo navíc objeveno archeologické naleziště s pozůstatky keltského sídliště a raně slovanského osídlení z přelomu 8. a 9. století.
Doudleby nad Orlicí jsou dobře dostupné vlakem i autobusem; zámek leží asi 400 metrů od železniční stanice a nedaleko autobusové zastávky. Prohlídka interiérů trvá přibližně 50 minut. Otevírací doba, ceny i doprovodné akce se v jednotlivých sezonách mění, proto je vhodné ověřit aktuální údaje před cestou. Na místě však čeká kombinace renesanční architektury, barokního umění, rodového příběhu a příjemného areálu, který stojí za samostatný výlet.