Na půdě zámku Doudleby nad Orlicí se každé léto usazuje až přibližně 200 samic netopýra velkého. Právě zde rodí a odchovávají mláďata, zatímco menší počet netopýrů večerních využívá skrytá místa ve střešní konstrukci. Historická budova tak není jen cennou památkou, ale také důležitým úkrytem pro chráněné živočichy.
V červenci 2024 převzal správce zámku Petr Dujka ocenění Náš soused je netopýr. Plaketa připomněla několikaletou výměnu střešní krytiny a některých krovů, při níž se podařilo zachovat podmínky pro letní kolonii. Oprava ukázala, že péče o historickou stavbu nemusí znamenat vystěhování jejích zvířecích obyvatel.
Renesanční zámek jako zdobená skříňka
Doudleby nad Orlicí nechal Mikuláš starší z Bubna vystavět na konci 16. století, nejčastěji se uvádí rok 1588. Původně sloužily jako letní a později lovecké sídlo. Na trvalejší rodové sídlo se zámek proměnil na začátku 19. století, kdy Bubnové prodali své sídlo v Žamberku.
Největší pozornost si zaslouží fasády pokryté takzvaným kobercovým sgrafitem. Výzdoba obepíná zámek od soklu až po římsu a pokračuje také na nádvoří. Rostlinné a ornamentální pásy vytvářejí dojem bohatě vzorované plochy, která se při procházce kolem budovy mění podle světla a úhlu pohledu.
Sgrafito se neomezuje jen na stěny. Zdobí také komíny, kterých je na zámku celkem dvanáct. Jejich výzdoba byla rekonstruována v letech 1969 až 1970 a některé komíny se později dočkaly dalších restaurátorských zásahů. Uzavřená čtyřkřídlá dispozice s vnitřním dvorem je přitom podle odborného hodnocení v českém prostředí neobvyklá.
Kolonie, která potřebuje klid
Netopýr velký patří mezi druhy, které si letní úkryt často vybírají v rozlehlých půdách historických budov. Na doudlebské půdě bývají samice dobře viditelné, protože visí volně na stropě. Jejich přítomnost prozradí také hlasitější zvuky a trus na podlaze. Rozpětí křídel může dosahovat zhruba čtyřiceti centimetrů.
Netopýr večerní je nenápadnější. Ukryje se ve štěrbinách mezi trámy, pod hřebenáči nebo za oplechováním komínů, takže ho návštěvník většinou přímo neuvidí. Ve sklepeních zámku je navíc uváděno zimoviště vrápenců malých. Přesné počty zvířat se mohou v jednotlivých letech měnit a jejich výskyt závisí na podmínkách i aktuálním monitoringu.
Letní mateřské kolonie jsou na tradiční úkryt silně vázané. Na stejné místo se mohou vracet nejen stejné samice, ale i jejich dcery. Nevhodně načasovaná nebo provedená oprava střechy by proto mohla místní populaci výrazně ohrozit. V Doudlebech se rekonstrukce připravovala a prováděla s ohledem na životní cyklus netopýrů.
Zámek, kde se historie potkává s přírodou
Rod Bubnů z Litic zůstal se zámkem spojen s výjimkou období po znárodnění v letech 1948 až 1993. Po restituci se Doudleby vrátily do rodových rukou. Dnes se zde vedle historických interiérů dochovaly barokní štuky a nástropní malby s mytologickými náměty a emblematikou.
Prohlídku zámku lze spojit s návštěvou muzea v bývalé zámecké sýpce. To představuje přírodu, venkov i trampování a doplňuje je například expozice Rok na vsi z kukuřičného šustí. Součástí areálu je také Babiččin dvoreček a zámecký park s hlavní kompoziční osou a dlouhým lučním průhledem k zámecké budově. Původně park sahal až k pravému břehu Divoké Orlice, později jej rozdělila železniční trať.
Tip pro návštěvu
Netopýří půda není podle dostupných informací běžnou samostatnou prohlídkovou trasou. O kolonii se však návštěvníci mohou dozvědět prostřednictvím pracovního listu Netopýři na zámku Doudleby, který je určen dětem i dospělým. Přímé pozorování zvířat nelze zaručit a vstup do jejich úkrytů je možný jen podle pokynů správy zámku a odborníků.
Doudleby nad Orlicí tak nabízejí neobvyklý druh výletu. Člověk tu může obdivovat jednu z nejlépe zachovaných renesančních staveb svého druhu, projít se parkem a současně si uvědomit, že staré půdy nejsou prázdnými prostory. Pro desítky až stovky netopýrů představují každé léto bezpečný domov.