Jen málokterá hradní památka působí tak nenápadně jako Drakov. Na první pohled tu návštěvník neuvidí věže, zachované zdivo ani nádvoří, přesto jde o významnou archeologickou lokalitu. Na skalnatém výběžku nad levým břehem Černé Opavy se dochovaly stopy středověkého strážního hrádku, který měl kontrolovat dění v údolí a patrně také cesty procházející Jeseníky.
Drakov leží v katastru obce Heřmanovice v Moravskoslezském kraji, přibližně půl kilometru severně od myslivny Drakov. V širším povědomí se někdy spojuje s Vrbnem pod Pradědem, to je však jiná obec. Stejně tak není vhodné zaměňovat tento hrádek s nedalekým Quinburkem neboli Kvinburkem – jde o dvě samostatná historická místa.
Opevnění nad cestou a řekou
Hrádek vznikl pravděpodobně ve středověku, přesnější datace však není úplně jednotná. Některé regionální podklady jeho počátky kladou už do druhé poloviny 13. století, zatímco současná archeologická evidence pracuje spíše s předpokládaným vznikem ve 14. století. Jisté je, že jeho poloha nebyla náhodná. Skalisko chránila řeka, příkop a val, tedy jednoduchý, ale účelný obranný systém.
Drakov souvisel s cestami, které vedly údolím Černé Opavy. Podle historických výkladů mohl plnit také úlohu celní stanice, tuto funkci je však třeba chápat jako předpokládanou, nikoli bezpečně doloženou. Z výšky nad řekou mohl hrádek poskytovat přehled o pohybu lidí i zboží a sloužit jako opěrný bod v krajině, kde se setkávaly obchodní a komunikační trasy.
O zániku hrádku se někdy hovoří v souvislosti s požárem. Nasvědčovat tomu mají zuhelnatělé nálezy, jde však o archeologickou interpretaci, nikoli o přesně popsanou historickou událost. Ani tvrzení o zničení během husitského tažení roku 1428 není v dostupných odborných podkladech potvrzeno jako jistý fakt.
Když po hradu zůstane hlavně terén
Drakov patří k místům, která odmění především pozorného návštěvníka. Z někdejšího hrádku se zachovalo skalisko, příkop, val a další slabě čitelné terénní stopy. V porostu mohou snadno uniknout pohledu, a proto je dobré nepřijet s očekáváním klasické hradní zříceniny. Nečeká tu prohlídkový areál, pokladna ani zachované interiéry.
Podle turistického popisu se k lokalitě přichází od mostu vedoucího k samotě Drakov. Za mostem je třeba odbočit vlevo a pokračovat podél Černé Opavy směrem ke skalisku. Orientace může být náročnější a místo nemá vlastní návštěvnické zázemí ani ověřenou adresu. Pro plánování výletu je proto praktičtější pracovat s názvy Drakov, myslivna Drakov a Černá Opava než hledat přesnou adresu zříceniny.
Drakov jako krajina několika staletí
Hrádek není jedinou historickou stopou v okolí. Prostor Drakova později proslul také železářskou výrobou. Nedaleko se nachází pozůstatek dřevouhelné Vavřincovy, známé rovněž jako Lorenzova, vysoké pece. Vybudovali ji v letech 1808 až 1811, ale kvůli zastaralé technologii tavby dřevěným uhlím pracovala jen do roku 1814.
Kamenné těleso pece má přibližně 6,5 metru na šířku i délku a dosahuje výšky kolem 10 metrů. Návštěva Drakova tak může nabídnout neobvyklý průřez vývojem zdejšího údolí: od středověkého opevnění přes zaniklou osadu až po průmyslový pokus o zpracování železné rudy. Právě tato souvislost dává nenápadným pozůstatkům v lese širší význam.
Pověst o černovlasé Pavle
K Drakovu se váže také pověst o hradní dceři Pavle. Její černé vlasy měly podle legendy stát za pojmenováním řeky Černá Opava. Příběh patří do lidové tradice a nelze jej zaměňovat s historickým dokladem, přesto dobře doplňuje atmosféru místa, kde je minulost patrná spíše v náznacích než v dochovaných zdech.
Drakov je evidován jako významné archeologické naleziště. Při pohybu v lokalitě je proto namístě respektovat terén, nic neodkopávat a nezasahovat do pozůstatků. Kdo se sem vydá, měl by počítat s výletem za téměř neviditelnou památkou – její hodnotu netvoří monumentální zdivo, ale příběh krajiny, kterou po staletí utvářely cesty, řeka, osídlení i práce lidí.